Brouzdej.cz

Jakob Nielsen: Deset chyb na blogu

Jakob Nielsen je uznávaný světový konzultant. Na svém webu o použitelnosti zveřejňuje své komentáře a doporučení. Tentokrát publikoval článek věnovaný deseti nejrozšířenějším chybám na weblozích. Má pravdu? Probereme si postupně každý z bodů a podíváme se na klady a zápory.

Jakob Nielsen tvrdí, že pokud nechcete zkladat nově příchozí čtenáře, určitě byste neměli na svém blogu zapomenout na některý z následujících bodů.

1. Informace o autorovi
Zveřejněním informace o autorovi můžete zvýšit důvěryhodnost svého blogu. Weblog Vaclavak.net se věnuje internetu a webdesignu. Dnes například jeho autor zveřejnil informaci o tom, jak testovat použitelnost vlastních stránek pomocí konkurenčního webu. Laik by si možná řekl, že se jedná o nějaký nesmysl. Jenže když se podíváte do sekce autor, budete vědět s kým máte tu čest. Jestliže jste předtím pochybovali, může se váš náhled na zmíněný článek změnit a pochopíte, že se jedná o bezplatné a přitom dobře míněné rady odborníka. Naopak v blogu MedvídkaPů nenajdete žádné informace o pisateli blogu. Ten o sobě příliš mnoho neprozradil ani v krátkém úvodu, kde mimo jiné píše: Medvídek Pú je beznadějný optimista občas propadající beznaději. O světě si myslí, že se zbláznil, ale i přesto všechno, je to bezvadné a jedinečné místo pro život. Teprve v patičce serveru Pooh.cz objevíte malou poznámku o člověku se jménem Daniel Dočekal. Když si autorovo jméno najdete ve vyhledávači, odhalíte jako pisatele blogu bývalého zakladatele magazínu Svět namodro a zároveň známou osobnost českého internetu.

Jak je vidět, prozrazovat autorství není zcela nutné a důležité. Jestliže chcete, aby někdo váš weblog vnímal jako seriózní zdroj zajímavého obsahu, určitě krátkou informací o autorovi nic nezkazíte. Blogger který píše o svém životě si však podle mého názoru trochu soukromí zaslouží. Zápisek typu "Dnes mě v práci naštval šéf" spojený s fotkou bloggera a jeho osobními daty by jistě způsobil nemnohému zaměstnanci potíže. Nevěřím tomu, že je u nás taková svoboda, aby na vás nečekaly tresty či sankce za blogování. Stačí si třeba vzpomenout na případy bloggerů, kteří byli vyhozeni z práce kvůli blogování.

2. Žádné foto autora
Fotografie podle Jakoba Nielsena spojuje virtuální svět s realitou. Když někdo čte váš weblog a zároveň vidí vaši tvář, může vás poznat v realitě při náhodném setkání (na konferenci, výstavě apod.). Fotografie opět zvyšuje důvěryhodnost a naznačuje, že nechcete nic skrývat. Obě tvrzení jsou samozřejmě pravdivá. Já osobně nemám v žádném ze svých blogů fotografii a přesto mě na jedné akci neznámý člověk poznal. Přistoupil ke mně a ve svém oslovení použil mojí "tajnou" přezdívku. Sám se přitom odmítnul představit. Bylo to nepříjemné setkání. Kdysi jsem byl také na jednom jednání se zástupkyní Muzea hlavního města Prahy. V průběhu rozhovoru dotyčná paní zmínila můj weblog s tím, že u nich byl zástupce společnosti Seznam.cz, který ukazoval weblog Iva Lukačoviče a ona se z jeho weblogu přesunula na Brouzdej.cz. Nyní si představte, že bych před schůzkou ve svém blogu posílal hromy a blesky na adresu zmíněného muzea. Jak úspěšné by bylo moje následné jednání, které jsem musel absolvovat? Pochopila by druhá strana, že na weblogu autor prezentuje svůj názor?

Stejně jako u první chyby, také v tomto bodu se přimlouvám k větší anonymitě autora. Blogger má právo na své soukromí a navíc v době, kdy se po webu poflakují znudění komposťáci je zveřejnění libovolné fotografie poměrně nebezpečné. Nevím jak vy, ale já bych nebyl nadšen, kdyby se na Kartinki.cz objevilo téma Bloggeři a v něm fotomontáže mojí osoby. Posledním příkladem je weblog Šťastného mladíka, který psal čtivé posty o lásce, seznamování a mezilidských vztazích. Když se začaly objevovat názory čtenářů, že se jistě jedná o nějakého šeredu, dopustil se základního přehmatu a zveřejnil na blogu svojí osobní fotografii. Společně s dalšími stopami v blogu bylo jednoduché zjistit pravou identitu pisatele. Dnes je weblog zavřený a na pomyslných dveří visí vzkaz:

Mohl jsem si dovolit říkat velice intimní věci naprosto na rovinu. Mohl jsem si dovolit vybuchnout, propadnout do deprese a být nekorektní. Mohl jsem dovolit říkat věci, které bych nikomu neřekl ani nenapsal. Už si to dovolit nemůžu. Nenechavci pátrali a zjistili, kdo jsem. Podmínkou toho všeho totiž bylo, že jsem zůstal v anonymitě. Dokud jsem byl v anonymitě, mohl jsem si dovolit nechat zde i své temné stránky (každý z nás ji máme), stejně jako věci, které jsou krásné, ale nitěrné. Ale samozřejmě nechci, aby se má temná stránka a mé nitěrnosti promenádovaly na veřejnosti. Proto jsem se rozhodl tento blog zrušit. Škoda.

3. Titulky bez obsahu
Nielsen přikládá titulkům velký význam a já s ním bez výhrad souhlasím. Titulky se objevují ve výpise vyhledaných odkazů, seznamech RSS agregátorů a často také v odkazech různých bloggerů. Schválně se podívejte na přehled aktuálních spotů Blok Filipa Rožánka, který pracuje pro web Česká Média. Titulek jeho dnešního spotu Prima vypouští Bazén považuji za poměrně zdařilý. I když já osobně bych se nebránil jej drobně upravit na Televize Prima vypouští Bazén. Tím totiž upoutám pozornost lidí, kteří si na první pohled neuvědomí, co přesně myslím slovem Prima. Správné titulky dokáží vytvořit i další bloggeři - Radek Hulán, conBlog anebo třeba Jirka Macich.

O titulcích občas diskutuji se svojí známou, autorkou většiny textů na Klubu pedagogů. Web se věnuje palčivé problematice šikany na pracovišti a pomáhá pedagogům, kteří se stali obětí mobbingu či bossingu. Nemohu si pomoci, ale když čtu titulek Prioritní úkol ředitele: umění vytvořit zdravé sociální klima ve škole, připadám si jako posluchač nudné vysokoškolské přednášky. Pravý opak by měl vyznívat z titulku článku s názvem Mobbing může vést až k sebevraždě. Tento titulek jsem pomáhal vytvořit já a cílem bylo okamžitě upozornit na závažný důsledek šikany. Který z titulků se vám zdá lepší? Jakob Nielsen radí, jak napsat správný titulek. Měl by být dostatečně informativní, čtivý a krátký. Neměl by určitě obsahovat nic neříkající vycpávková slova. A rozhodně by mělo být z titulku jasné, jaký obsah zřejmě čtenáře čeká.

4. Odkazy, které neříkají kam vedou
Opět s Jakobem Nielsenem bez výhrad souhlasím. Nepoužívejte na svém weblogu odkazy, které čtenáři nic neříkají. Vyvarujte se často špatně používaných odkazů typu klikněte zde, tady apod. Můžete také s úspěchem používat doplňující informace k odkazům, které dopíšete do title v tagu hypertextového odkazu.

5. Chybí výpis nejčtenějších článků
Další chybou podle Nielsena je absence odkazů na nejčtenější či nejlepší články. Myslím si, že tyto odkazy mohou zaujmout čtenáře, který náhodně brouzdá po síti. Nejčtenější články ovšem nemusejí být vždy nejkvalitnější, proto bych se osobně přiklonil k výběru, který si vymyslí autor sám.

6. Jedinou navigací je kalendář
Kývám nadšeně hlavou. Samotný kalendář na spoty psané v prosinci, lednu, únoru a dalších měsících je užitečný pokud chci poznat blog autora za určité časové období. Jestliže jsou články členěny do rubrik, často se mi stává, že se začtu do všech tematických článků bloggera. Důležité je dodržovat správné řazení spotů do jednotlivých rubrik, aby nebyl čtenář zbytečně zmaten a neztratil orientaci.

7. Nepravidelná frekvence blogování
Daniel Dočekal kdysi v jednom rozhovoru prohlásil: "Většina projektů umírá na nedostatečnou aktuálnost a aktualizovanost. Prostě tam kde se nic nemění každý den, tam není šance cokoliv očekávat. A taky je zbytečné tam vlastně chodit."

Jakob Nielsen doporučuje, aby si blogger vybral v jakých pravidelných intervalech bude blogovat a držel se toho. Pravidelní čtenáři si mohou zvyknout, že například každé pondělí najdou v osobním deníčku dotyčného autora nějakou poznámku. Jsem přesvědčen, že kdyby třeba Yuhů publikoval každý den, mohl by mít návštěvnost srovnatelnou s Interval.cz. Pochybuji ovšem, jestli by Yuhůa denní aktualizace uživila. Na weblozích se totiž velmi špatně prodává klasická internetová reklama, protože jsou inzerenti zatím zvyklí na tradiční webové magazíny.

8. Míchání témat
Zveřejňováním mnoha různých témat nezískáte podle Nielsena věrné návštěvníky, kteří se budou do vašeho blogu vracet. Známý konzultant radí, aby si lidé založili pro různá témata zvláštní blogy. Přestože jsem neměl o této chybě ani tušení, založil jsem si kromě svého osobního blogu také weblog věnovaný mým literárním pokusům s názvem Literární kavárna. Když jsem v tomto původně administrátorském blogu zveřejnil pár po sobě jdoucích spotů o návštěvnosti Brouzdej.cz, dostal jsem oprávněně "vynadáno" od jednoho čtenáře. Vzkázal mi něco ve smyslu, že jestli budu stále blogovat o návštěvnosti našeho společného weblogu, brzy tato návštěvnost poklesne na nulu. Měl pravdu, a tak se snažím dodržovat téma tohoto weblogu.

Radek Hulán však doporučuje něco jiného: Musíte mít široký záběr. Psát jen o jedné věci je nuda, zaujmete jen velice omezený okruh čtenářů. Pokud ale píšete o věcech od IT a hardware po píchání svěžích mladých kusů, Vaše čtenářská obec se podstatně rozrůstá.

Jestliže se budete držet rady Radka Hulána, vybudujete weblog připomínající nepodařený dort od kočičky a pejska. Podobnou situaci zažil na vlastní kůži Patrick Zandl v době, kdy se rozepsal na téma VyVolení a CzechTek. Návštěvnost jeho weblogu sice raketově vzrostla, diskuse začaly být patřičně žhavé, ale on sám nebyl spokojen. Dokonce uvažoval o malé bloggerské pauze. Když se budete držet tématu, zcela jistě k vám budou chodit pouze "vaši" důvěrně známí čtenáři. Ohlasy pod články budou mít větší úroveň (podle zvoleného tématu) a přestože nebudete útočit na nejvyšší příčky Toplistu, budou vás s největší pravděpodobností číst lidé naladění na stejnou vlnu.

10. Zapomínání na fakt, že píšete pro budoucího zaměstnavatele
Nejen vyhledávače dokáží uchovat na svých discích vaše příspěvky. Jakmile zveřejníte nějaký článek na Internetu, může být použit proti vám. V budoucnu se vám může stát, že pracovník HR oddělení bude na Internetu vyhledávat podrobnosti o vaší osobě. Jakob Nielsen radí, abyste své články psali tak, jako kdyby je měl za deset let číst váš budoucí šéf. Tak tedy... Microsoft vytváří kvalitní software, Eurotel poskytuje silný signál a úžasné služby, Vodafone je špičkový operátor, T-mobile jje jejich silný konkurent, na Český Telecom nedám dopustit a Franta z Horní Dolní má fakt bezva elektronický obchod. Tímto zdravím všechny své budoucí i minulé zaměstnavatele.

10. Doména patří blogovacímu systému
Když to opravdu myslíte s weblogem vážně, měli byste si založit vlastní doménu. Jakob Nielsen má částečně pravdu. Weblog psaný na veřejné on-line blogovací službě nemá jistě takovou váhu, jako deníček na doméně úzce spjaté s autorem. Neviděl bych to ovšem jako zásadní nevýhodu a hned uvedu konkrétní příklad.

JIBorg je jeden z našich mnoha bloggerů a jeho články považuji za čtivé i zajímavé. Jenže JIB bloguje nepravidelně a kdyby měl weblog na vlastní doméně, jeho návštěvnost by nikdy nebyla tak vysoká jako u nás na Brouzdej.cz. Pro mě je totiž mnohem snažší otevřít jeden web a prohlédnout si hlavní stránku. Když po dlouhé době vidím JIBorgův článek, se zájmem si ho přečtu. Protože se na našem společném weblogu objevují prakticky každý den nějaké zápisky, mají nás vyhledávače v oblibě. Vyhledávací robot se k nám podívá mnohem častěji než u jiných málo aktualizovaných weblogů. Troufám si tvrdit, že se spoty zdejších bloggerů objeví ve vyhledávači mnohem rychleji a dříve než kdyby tito lidé nepravidelně psali na své vlastní doméně. Stejným způsobem funguje také Pooh.cz.

Naopak v případě ostatních blogovacích systémů tvoří hlavní stránku buď propagace konkrétních možností systému (Bloguje.cz,Blog.cz) anebo prostý seznam blogů (Blog.Lide.cz). V případě Pooh.cz a Brouzdej.cz je hlavní stránka upravována editorem nebo editory, kteří ponechávají pouze potenciálně zajímavé články. Jste tedy v některých případech ochuzeni o čistě osobní blognutí typu Ach jo....asi jsem zamilovaná či To je teda fičák. Nemám nic proti uvedeným autorům, ale své vlastní i jejich osobní plkání ponechávám pouze v jejich weblozích. Totéž ovšem platí i pro mojí Literární kavárnu, kterou jste na hlavní stránce mohli spatřit pouze v souvislosti s jedním smrdutým ohlasem čtenáře.

Jako každé doporučení, tak také tyto body nemusí nikdo dogmaticky dodržovat. Psaní weblogu je natolik individuální koníček, že nějaká pravidla anebo kuchařky mohou být jenom na škodu. Je tedy jenom na vás, jak dalece ve svém weblogu odhalíte své vlastní soukromí. Pamatujte ovšem na fakt, že na Internetu nelze některá rozhodnutí vzít zpět. A teď mě již omluvte, jdu si vyplnit žádost o změnu jména a příjmení ;-)

Souvislosti
Weblog Usability: The Top Ten Design Mistakes
10 nejčastějších chyb v návrhu blogu
Deset největších chyb blogů
Jak mít navštěvovaný weblog?

| Radim Hasalík