Brouzdej.cz

Můj milý deníčku aneb jsem blogger

Blogger Yuhů slaví poměrně hezké výročí. Před dvěma roky obohatil českou blogosféru o odborný weblog, který se zaměřuje na témata webdesignu a e-marketingu. Narozeniny avizoval rovněž zřejmě jeden z nejstarších weblogů Deníček.net. Jaké jsou zkušenosti těchto veteránů s weblogy? Proč někteří autoři končí s psaním? Na tyto otázky hledám odpověď.

Webmaster a tvůrce informačního webu Jakpsatweb.cz si před dvěma lety založil vlastní deníček, který je věnován problematice webdesignu a e-marketingu. Své zápisky jeho autor Dušan Yuhů Janovský zveřejňuje jen v případě, že se vyskytnou zajímavá témata. Některé příspěvky se před publikováním rozhodl smazat, protože byly spíše negativně laděné a kritizovaly cizí práci. "Napsat o tom, že někdo má rozpadlé stránky nebo že je pitomej, je strašně snadné, mám ovšem za to, že taková informace nikoho neobohatí". Rovněž zažil období, kdy publikoval každý den jeden příspěvek a soutěžil s ostatními bloggery v rámci žebříčku na počítadle Toplist. Právě zmíněné počítadlo jsem například já na našem weblogu zrušil. Hlavním důvodem byla metodika měření návštěvnosti, protože Toplist uvádí pouze návštěvy a nikoliv unikátní návštěvníky. V listopadu nám naměřil 14 696 návštěv a 36 558 zobrazených stran, což příliš neodpovídalo realitě. Navíc se jednalo o zbytečný kód ve stránkách a jejich měřící server občas vypadával.

Ve svém spotu si Dušan Janovský pochvaluje technologii RSS. Musím s ním souhlasit. V historii světového Internetu existovaly pokusy o doručení obsahu na vyžádání. Pamětníci si jistě vzpomenou například na dnes již mrtvé kanály v rámci webového prohlížeče Internet Explorer. Tvorba kanálu byla složitá, tvůrce musel využít specializované nástroje a používání bylo problematické. Naopak RSS je jednoduché a jeho vytvoření podle určité šablony zvládne každý. Stalo se standardem nejen pro weblogy, ale odkazy na RSS feedy můžeme nalézt například v diskusích. Aby se technologie či nápad rozšířil, musí být jeho použití jednoduché.

V souvislosti s blogy jsem ovšem dosud nepochopil princip tzv. trackbacku. Tento nástroj není mezi bloggery příliš rozšířený. Umožňuje přidat ke článku odkaz na článek, který se týká téhož tématu. Pokud se tedy rozhoduji komentovat cizí článek na mém weblogu, vložím zřejmě do svého článku cizí Trackback adresu. Tím se v rámci cizího článku zobrazí seznam lidí, kteří se k danému článku přidávali komentář na svůj weblog. Existuje vychytávka v podobě AutoTrackBacku, který sleduje, odkud návštěvníci na článek přišli. Pod článkem proto zobrazuje seznam odkazů (AutoTrackBack je jednodušší TrackBack). Na rozdíl od výše uvedeného RSS se trackback v české kotlině neujal. Přestože existují různé návody a rady, je to možná tím, že čtenář neumí s trackbackem pracovat. Moji domněnku potvrzují i dva náhodně nalezené ohlasy v diskusi:

Heh, ja som Trackback stiahol zo sablony stranok, lebo mi nebolo jasne "wo co go" :)

Je to tím, že už to slovo Trrracckbaccck dost straší. Oproti Trvalým odkazům, komentářům a spol. to odradí.
Aká škoda, že sa u nás nerozšíril TrackBack

Blogger Yuhů také smutně konstatuje, že se postupem času znatelně snížil počet odkazů na jeho weblog. Spekuluje nad tím, jestli je to způsobené zavedením komentářům anebo kvalitou psaní. Občas na Dušanův weblog zavítám a mohu se tedy zařadit mezi jeho pravidelné čtenáře. Dosud jsem ovšem nenašel v Linuxu kvalitní a svižnou RSS čtečku, a tak jsou mé návštěvy Yuhůůova weblogu spíše náhodné. Autor blogu se rozhodně nezhoršil v kvalitě psaní a obsahu. Nízký počet odkazů na jeho weblog je možná kvůli odbornosti blogu a volbě témat. Poslední dobou jsem zaznamenával hromadné linkování v okamžiku, kdy některý blogger vymyslel řetězové téma - například Když mi bylo 18 let. Obvykle si někdo přečte na jiném oblíbeném weblogu výzvu k přidání svého názoru či zážitku. Když svůj zápisek zveřejní, spustí doslova a do písmene lavinu. Hojně odkazovaná jsou rovněž kontroverzní témata a kdybych ve svém blogu začal líčit svůj první sex, jistě by počet odkazů na konkrétní článek výrazně vzrostl. Ve srovnání s ostatními bloggery mám totiž vlastní "fanklub" na jednom nejmenovaném diskusním serveru. Slovo fanklub jsem uvedl v uvozovkách, protože se ve skutečnosti nejedná o moje obdivovatele, ale naopak uživatele, kteří si z mého weblogu a mojí osoby dělají legraci. Někdy je vtipná a povedená (existují dokonce fotomontáže mé osoby na elektrickém křesle :), jindy se členům diskusního fóra žertík nepovede (existuje animace na níž si sundavám hlavu).

V souvislosti s existencí již zmíněného auditoria jsem také zaznamenával různé negativní komentáře na mém vlastním weblogu. Často se jednalo o anonymní uživatele, kteří nepatří mezi mé čtenáře a mohu z jejich výraziva usuzovat, že měli nějaký psychický či životní problém. Aby diskuse na mém vlastním serveru nepřipomínala žumpu, vyřešil jsem celý problém zavedením moderovaných diskusí pod svými články. Rozumní čtenáři diskutují i nadále, ale všechni zapšklí anonymové mají smůlu. Jejich příspěvky dokážu v redakčním systému vymazat jedním kliknutím na odkaz. Podobné možnosti však nemají všechny weblogy. Proto si například zakladatel portálu Seznam.cz Ivo Lukačovič na svém weblogu nezobrazuje odkazy na komentáře a své čtenáře žádá o zasílání ohlasů na e-mail. Myslím si, že tím přichází o komentáře od lidí, kteří se jinak bojí napsat e-mail podobně významnému a známému člověku. Ivo Lukačovič sám své čtenáře upozorňuje: Nebojte se mi napsat. Nikoho neukousnu, maximálně nebudu mít čas na všechny e-maily odpovědět. Kvalita komentářů od čtenářů je přímo úměrná cílové skupině, která blog sleduje. Blogy zaměřené na nějaké velmi odborné či naopak úzké téma mají poměrně odborné komentáře. Naopak weblogy určené pro širokou veřejnost mohou chvílemi připomínat pavlač.

Rozhodně s Yuhůem souhlasím ještě v jedné věci. Ve svém zápisku totiž poměrně trefně říká: Primární musí být touha psát, nikoli touha být čten. Mnoho začínajících bloggerů zpočátku nízká čtenost jejich článků odradí. Přesto si myslím, že si své čtenáře najde i neodborný weblog o životě. Mnoho bloggerů si také zpočátku jenom vyzkouší, jak vlastně takové psaní weblogu funguje. Máme na Brouzdej.cz více než 400 registrovaných bloggerů, ale skutečně aktivní weblogy bych mohl spočítat na prstech jedné ruky. Hodně weblogů je zkrátka testovacích a záleží pouze na autorech, zda jim elán a prvotní nadšení vydrží. Jenom doufám, že to nebude problém pro zkušeného bloggera Yuhůa a brzy společně s ním oslavíme další výročí.

Yuhů, díky!

PS: za případné chyby a překlepy se předem omlouvám. Pokud nějakou objevíte, vložte mi prosím vkaz do ohlasů. Všechno poctivě opravím.

Yuhů: Dva roky blogování
Tři roky Deníčku.Net

| Radim Hasalík