Brouzdej.cz

Když mi bylo 18 let

Autentické zápisy z mého dosud utajeného deníčku, který jsem si před několika lety psal. Ohlédnutí za mojí velmi temnou minulostí. Úvahy a myšlenky tehdy naivního mladého muže s občanským průkazem a velkými ideály.

=M= ve svém blogu vzpomíná na dobu, kdy mu bylo 18 let a zároveň vyzval ostatní bloggery, aby se přidali.

Jak jsem se vlastně dostal až k zápisku =M=? Cesta to byla zajímavá a vedla přes několik blogů. Jako první jsem našel zápisek MedvídkaPůa o zřejmě ukradeném designu ranní show rádia Impuls. Odhalil to jako první blogger Pif a právě u něho jsem kliknul na zajímavý nadpis Až mi bude 18.... Pokračoval jsem na web nějaké sedmnáctky a ocitnul se u Juneaua. Odtud to bylo na weblog =M= jen nepatrný krůček. Určitě se tam také podívejte, protože jsou pod jeho zápiskem odkazy na další odvážlivce.


Já jsem se rozhodl přispět netradičně a zároveň zveřejnit celé pasáže ze svého tajného deníčku.

Když tyto řádky čtu nyní, často se neubráním úsměvu. Byl jsem ještě tenkrát životem a ženami nepoznamenán, nepolíben a nesmírně naivní. Měl jsem tehdy za sebou několik neopětovaných milostných vzplanutí. Nelze se divit tomu, že jsem se raději zahrabal do světa počítačů a Internetu. Tady jsem mohl vytvářet své projekty a sny. Byl jsem daleko od záhadných Venušanek a do jejich blízkosti jsem se dostával jen ve vzácných okamžicích, kdy potřebovali poradit s počítači.

Každý z nás postupně procházel určitým vývojem a já jsem rád, že jsem každý pátek neproléval své hrdlo tvrdým alkoholem a nerozdával si to s naivní šestnáctkou na lavičce v parku. Neokusil jsem rovněž žádnou drogu ani neporušil zákon. Pokaždé jsem zcela svobodně šel vlastní cestou a jsem na to hrdý.


Konec řečí. Přichází temná minulost...

1.1.2001 Přebírám domácnost
V 17:00 jsem se vrátil z Internetu a přebral jsem domácnost pod svojí správu. Mé první kroky vedly ke koši, který doslova přetékal odpadky a bylo nutno jej vynést. Učinil jsem tak a posléze ještě zapnul pračku. Doprala před několika hodinami a něco mi říká, že bych měl pověsit prádlo na sušáku. Jenže to by tady muselo být alespoň trošku teplo o což se několik hodin marně snažím.

Kamna vytrvale odmítala chytnout, zašel jsem do sklepa a naštípal jim extra tenké třísky(tm). Zatím je tu zima a sváteční oblečení se stále nachází na posteli. K večeři si připravuji nudle s cukrem.

20:27 stav domácnosti je vcelku uspokojivý. Nudle se rychle uvařily a kamna překvapivě hoří. Potěšen tímto úspěchem, připravuji se psychicky na pověšení prádla. Asi si k tomu pustím televizi, protože jinak je to docela nudná práce. Zima ustupuje.

20:30 při úklidu šatstva na posteli shledávám, že zmizely kalhoty. Kdepak jsem naposledy byl? Kalhoty jsem našel odložené na pračce. V hlavě mám srovnáno následujících pět bodů:

1.Najíst se
2.Pustit televizor
3.Pověsit prádlo
4.Nakrmit kamna dřevem
5.Podívat se krátce do Ekonomiky

7.4.2001 23:14 Jsem opět sám doma
Před chvilkou skončil nádherný film o Tarzanovi (r. 1984) a ještě teď mám ve svém srdci zvláštní pocit. Přestože je mi již 18 let, neměl jsem nikdy svojí dívku. Nejkrásnější na světě je, jak já stále tvrdím, láska. Láska dvou lidí, kteří se radují z přítomnosti obou, z drobných okamžiků, které život nachystal. ?Láska je to, co nutí kaktusy růst a brahminy bučet. Nenávidím lásku!? Slova z Fallouta 1 v sobě skrývají určité tajemství. Kdy také potkám někoho a vzájemně se učarujeme jeden pro druhého? Dopřeje mi to Osud? Nevím?

Je 23:21, napíši ještě několik řádků do zvláštního souboru a půjdu spát. Dobrou noc.

Uáááá? právě jsem dopsal fejeton a jdu si dát vločky a pak spinkat. Už na to ani pořádně nevidím.

18.11.01, listopad Opět sám doma
Na stole stojí krabice mléka, rozdělal jsem nalezené brambůrky, vypočítal nepočítaje příkladů, poslouchal MP3 a díval se na film Maximální turbulence. Bylo to docela dobrodružné a na konci happy end. Třináctiletá malá holka v pořádku přistála s poškozeným letadlem... :)

V pátek na sobotu jsem byl na tzv. pařbě. O tom je taky můj poslední článek. Jsem ve čtvrťáku a stále ještě nemám dívku. Na ulici jsem zahlédl svoji bývalou velkou lásku (odmítla mne), jak kráčí společně s nějakým hezounem. Pak jsem je ještě spatřil v Karibiku. Ve čtvrtek jsem seděl ve škole a pozoroval, kolik krásných holek sedí u počítačů.

Ráno jsem dokázal rozesmát (záměrně) tři naráz. Když se blížila druhá hodina, padl na mne zvláštní pocit beznaděje. Paradoxní situace, jaká snad ani nemůže existovat. Není to žádná sebechvála, když si sám pro sebe řeknu: jsem úspěšný, píšu do dvou prestižních internetových magazínů, dovedu společnost bavit, mám sebevědomí, komunikuji, píši literární dílka do šuplíku a mám velké sny. Třídní s námi byla do půl druhé v Karibiku a jenom tak jsme povídali o škole a diskotékách. Ona mi řekla, že já podle ní nemám u dívek žádné problémy. Nevyvracel jsem jí to.

Je to takový zvláštní pocit beznaděje, jsem teoreticky vyzbrojen slovy z tisíce příruček, dokázal bych napsat slečně, že mi připadala tak krásná, že dílo Leonarda Da Vinciho, ona známá usměvavá Mona Lisa, je proti ní nepodařená šmouha. Dokázal bych říci tolik krásných slov, udělat pro ní cokoliv. Ale současně (podle příruček) si ponechat svojí osobnost. Nepodat se natolik, aby mne ovládla. Žít svým životem.

Příručky říkají: slečnu musíte zaujmout, vytvořit dojem, že jste stejní. Na světě existuje jen jediná žena, která je skutečně stejná. Stejný smysl pro humor, stejné názory, stejná sranda, stejné pochopení i inteligence, stejná výmluvnost, stejná... stejná... Je to ONA. Kdo ví, co mi osud dopřeje...

Být sám, ale žít
Samota může být i když jsi obklopen tisíci lidmi. Můžeš se cítit neskutečně sám, slzy ti stékají po tváři a jsi zoufalý. Příručky pro lásku říkají, že máš se snažit vytvořit dojem, že jste se slečnou stejní. Počítají s tuctovým mužem, který průměrně čte, průměrně píše, průměrně žije, ale nepočítají mužem, který má svoji originalitu a tu si chce ponechat. Nikoliv dělat přetvářku a nasazovat si masku stejnosti, tvrdit slečně že poslouchá stejnou muziku, když to není pravda. Proč bych to dělal? Abych vyměnil samotu za dívku jež podlehne pocitu, že jsme skutečně stejní? Ne! Tohle já opravdu nechci. Chci zůstat raději sám, než se přetvařovat a nutit se k nasazování masek. Být sám, ale žít. To je můj cíl.

Odsuzuji sbalení naivní holky na diskotéce jenom za účelem sexu. Tohle není ta cesta, kudy bych se chtěl ubírat. Odsuzuji tohle chování, nevěru, zahýbání a sex za úplatu. Tohle není opravdu ten směr, kterým půjdu. Chci skutečnost, nikoliv nějakou zástěru. Zastírání, přezírání, napodobování a další finty na slečny sice pomáhají, ale takhle jsem nikdy nebyl vychován. Zůstávám svůj, originální a takový, jak mne život naučil.

20:08 dne 18.11.01
takže jsem úspěšně zatopil, poslouchal memobox. Ve 20:40 jde na TV STÁRA, ehm vlastně TV NOVA jedna super komedie. Áno!! Jmenuje se ?Honba za klenotem Nilu? a už jsem jí jednou viděl kdysi hodně dávno. Ihned po TELE TELE jde další bomba Agent W3C v podání mého oblíbence Lesie Nielsena. Je to parodie na všechny známé hollywoodské trháky. Zbožňuji hereckou naivitu a komediálnost Lesieho.

Dívka stále není. Ale dneska se na mne u rozvrhu jedna prvňačka moc hezky podívala (šel jsem tam kolem 2x a vždy stejný pohled. Že bych byl přeci jenom atraktivním? ) --- ono se stále zdá, že píšu pořád to samé, že? Dívka nebude ještě hodně dlouho, tak proč se zdržovat psaním. Jdu dojíst ten vlašský salát.

20:14 téhož dne
Zjistil jsem, že při poslouchání Panflute Dreams...
... člověk dokáže napsat nádherné věci, budu to tedy poslouchat vždycky při psaní nějakých slaďáků nebo romantických věcí, jako je třeba žádost o zaměstnání. Cha Cha Chá! Je mi osmnáct a ten správný život právě začíná!

| DarkMaster