Brouzdej.cz

Rambo mele maso!

Poctivej, krvavej, americkej steak jak uřízlej z 80. let.

Takže jo, před rokem mě Sly potěšil Rockym Balboou, kterým se sympaticky rozloučil s touto do jisté míry autobiografickou postavou. A ted přišel s Rambem. A hned na úvod je třeba říct, že je to podobně vydařená záležitost.



John nám na začátku naznačuje, že neztratil nic ze svých zabijáckých instinktů

Popletená Spáčilová a pravidla žánru

Na čtvrtého Ramba nemá vůbec smysl vršit námitky typu, že je to film s jednoduchým příběhem, plný klišé, apod., jak to velmi nešťastně učinila třeba Mirka Spáčilová. Něco takového kritika jen usvědčuje z neznalosti rambovské série a akčních filmů 80. let. (Jmenujme kromě Ramba pro názornost i jiné kousky: Komando, Predátor nebo Cobra.) V těchto filmech vůbec nejde o nějaký složitý příběh, o nějaké rafinované vyprávění, právě naopak: příběh musí být co nejjednodušší a musí zde absentovat výraznější psychologizace postav. Co nesmí chybět jsou řádně brutální scénky, svalnatí chlapi a drsné hlášky. A hlavně, film musí letět jak dělová koule.

Tělo v akci

V jistém smyslu je rytmus těchto filmů podoben milostnému aktu. Jasně, zní to jako přitažené za vlasy, ale vězte, že je to právě naše tělo, které je při sledování takového filmu pěkně nabuzené. Tuto podobnost docela vtipně vystihla Alena Prokopová v Cinemě, kde celkem poklidný úvod filmu označuje jako "prodlužovanou milostnou předehru" a závěrečnou akční část jako "výtrysk bojové akce".

V méně kontrolovaném podání tuto podobnost můžeme nalézt třeba zde. "Skutečný hrdina v titánských pózách, penis v erekci aneb drasťárna o tom, kterak muži po šedesátce ještě můžou… a nakropí toho víc než za mlada" - to myslím nepotřebuje komentáře.



Závěrečnej orgáč, aneb Sly svou dřívější dráhu pornoherce nezapře.

Testosteron teče proudem

S tím souvisí i samotná postava Ramba. Ta je, jak se všude s až slastným gustem uvádí, tu "vytesaná z testosternu", tu "naditá testosteronem", tu se "pod krustou zenového mistra skrývají galony testosteronu" a podobná "testosteronová přirovnání".

I když tu Sly už nedává na odiv své vysoustružené svaly (tady spíš působí jako neforemný svalů pytel), tak vše nahrazuje mimikou tváře a témbrem hlasu. Kožená tvář válečníka, opuchlá a zvrásněná, jako by do ní byly vepsány všechny ty bitvy a hromady mrtvol. A hlas jako když bručí medvěd grizzly. Tomu prostě není možné odolat. Tohle je zkrátka ten nejdrsnější Rambo ze všech!

Docela mě mrzí, že se Stallone podle všech ukazatelů (hlavně je to patrné přímo ze závěru filmu) rozloučil i s touto postavou, páč bych klidně s tímto ultradrsným Rambem snesl i další díly. Upřímně řečeno, já na ty atletické Bourny a ironické Bondy moc nejsem.

Rambo mele maso

Co k filmu samotnému? Ano, je to maso. Hlavy, ruce, nohy lítaj vzduchem. Rambo zaživa vytrhává padouchům ohryzek z krku a další chuťovky. Ale rozhodně nečekejte podobnou absurdní akci jako je ta ve třetím Rambovi (který byl do jisté míry nechtěnou byť vydařenou parodií na předchozí díly), zde násilí působí celkem realisticky.

Co do děje je film takřka kopií dvojky. Partu k smrti vysílených lidí (americké misionáře) vězní ultrahnusní padouši (barmská armádní jednotka) a Rambo misionáře vysvobodí. A zanechá za sebou krvavou paseku, samo. A podobně jako v předchozích dílech i zde nesmí chybět nějaká obzvlášť drastická lahůdka. (Vzpomínáte na ty pijavice ze dvojky?) Zde jsou to lidožravá prasata, která ti veselí barmští vojáci krmí živými (alespoň zpočátku) zajatci.

Kdo sakra jsi?

Každopádně ve čtyřce už Rambo není na vše sám. Má k dispozici partičku žoldáků. Jenže ti vpodstatě tvořej Rambovi jen obdivnou kulisu. "Kdo sakra jsi?", vyhrkne velitel žoldáků, když Rambo poprvé ukáže něco ze svého arsenálu. V této chvíli jde o "dramatický efekt" známý už z mayovek, ve kterých se rád Olda Shatterhandů maskoval před skupinou neznámých lidí za debílka, aby pak, při nějaké akci, ukázal své přednosti, čímž ty lidi totálně vykolejil. K ohromné spokojenosti dětského čtenáře. Už třeba na tomto příkladu se ukazuje, jak je Rambo nádherně brakový. Co nádherně, přímo krystalicky.



Nakonec to odneslo jenom ramínko.

Nestyďte se, že to rádi tvrdě

A taky není nutné se nad přívalem brutality maloměšťácky pohoršovat. Ba naopak! Jak už bylo řečeno výše, při sledování takového akčního nářezu je nejvíc aktivní naše tělo, respektive mozek aktivuje naše tělesné funkce. I když je tělo strnulé v nehybné pozici v křesle kinosálu, tak by zároveň rádo nějakou činnost vyvíjelo. Což se pak samovolně projeví při odchodu ze sálu, zvýšenou rychlostí chůze, kluci si před kinem dávaj imaginárně do držky apod., fantazie nezná hranic.

Jinak řečeno: taková pořádná porce brutality může být třeba pro sadisticky orientované jedince skvělý ventil, jak se zbavit svých potlačovaných tužeb. Pro mírně sadistické jedince, kterými jsme víceméně všichni, to pak může znamenat adrenalinovou pecku, která vás nakopne zpátky do drsného života. Anebo stimul před pořádně vášnivým sexem. Něco takového v lékárně nekoupíte.

| Palecek