Brouzdej.cz

FízlGate

30.9.2006 Včera se sešla poslanecká sněmovna, aby jednala o kauze odposlechů.

Včera se sešla poslanecká sněmovna na mimořádné schůzi, aby na podnět poslanců za ČSSD, aby jednala o takzvané kauze odposlechů. Poslancům ČSSD se nelíbilo vyjádření ODS, že možné odposlechy politiků a novinářů padají na vrub vlády předchozí. Jednalo se zejména o výrok Mirka Topolánka o dračích vejcích. Rozhořčení se vztáhlo i na ministra vnitra a informatiky Langera a ministra práce a sociální věcí Petra Nečase. Co rozpoutalo sociálnědemokratické vášně si v plném znění můžete přečíst zde.

Ivan Langer hovořil o podezření, že může být odposloucháváno dvacet politiků a novinářů, nicméně že odposlechy jsou v pravomoci soudce a státního zástupce. Nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká jeho slova zpochybnila, ale nechala si velkou díru za zády (více v předchozím článku zde). Spekulace o jejím vyjádření, že odposlechů může být ne přesně dvacet, ale třeba devatenáct nebo dvacetjeden nakonec přešla z oblasti vtipkování do zcela reálné podoby.

Na včerejším ranním zasedání vlády proběhlo jednání nad dopisem s označením tajné, které vláda obdržela od Tomáše Almera z Útvaru zvláštních činností kriminální policie. Tento dopis se stal předmětem i v jednání poslanecké sněmovny, kdy byla veřejnost vykázána a jednalo se za zavřenými dveřmi bez přítomnosti kamer a mikrofonů. Následně si poslanci odsouhlasili odtajnění, takže následně ministr spravedlnosti Pospíšil vystoupil a přečetl bez jmenování dotčených osob informace obsažené v tomto dopise.

Policie v souvislosti s šetřením úniku Kubiceho zprávy (zajímavé, že o šetření jejího obsahu je ticho po pěšině) nechala odposlouchávat minimálně dva politiky a dva novináře. Bylo dokonce žádáno o povolení odposlechů v budově parlamentu, k čemuž nedošlo kvůli nesouhlasu policie, která parlament hlídá.

Naprosto zarážející jsou ale fakta o odposluchávaných telefonech, svědčící o onom fízlování, o kterém mluvil premiér Topolánek. Ministr Pospíšil uvedl (zkráceno autorem): "V materiálu je napsáno: Jak vyplývá ze znění příkazů a povolení vydaných soudem , je vedeno jediné trestní řízení pro podezření ze spáchání trestných činů podle §§ 158, 106, 178a 206 trestního zákona, ze kterého je podezřelý konkrétní policista. Trestní řízení je vedeno na základě trestního oznámení Ing. Jiřího Paroubka. Chci upozornit, že jsme bohužel došli do stádia, kdy se u nás nepovolují odposlechy na nejzávažnější trestnou činnost - vraždy, organizovaný zločin atd., ale bohužel se povolují v zásadě "na běžnou" trestnou činnost. Podíváme-li se na ony paragrafy, pak mezi nimi je mimo jiné i trestný čin pomluvy.
Dne 4. 8. 2006 povolil soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 sledování podle § 158d odst. 3 trestního řádu v místnostech užívaných Českým rozhlasem v budově Poslanecké sněmovny na dobu do 4. 12. 2006. V povolení je výslovně uvedeno, že sledováním bude zasahováno do listovního tajemství a zjišťován obsah jiných písemností uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, když budou pořizovány obrazové, zvukové a jiné elektronické záznamy. K realizaci těchto opatření nedošlo, protože se nedařilo vyřešit kolizi mezi úkoly plněnými v objektu Policií ČR, ochrannou službou a požadavkem na utajení úkonů. Dne 20. 9. policejní orgán inspekce se souhlasem dozorujícího státního zástupce provádění sledování svým rozhodnutím ukončil.
Dne 4. 9. 2006 nařídil soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 odposlech a záznam telekomunikačního provozu podle § 88 trestního řádu celkem 46 telefonních účastnických stanic na dobu do 5. 12. 2006. Podle znění příkazu jsou uživateli těchto stanic 3 policisté, 2 politici, 2 novináři a 1 lékař. Jeden z policistů má být uživatelem sedmi telefonů, druhý čtyř a třetí jednoho. První z politiků má užívat 19 telefonů a druhý 10. Novináři jsou údajně jeden uživatelem dvou, druhý jednoho telefonu. Lékař pak má užívat dva telefonní přístroje.
Z devatenácti přístrojů, cituji dál, z devatenácti přístrojů, jež má dle příkazu k odposlechu užívat první z politiků, je jeden telefon registrován na jeho jméno, šest stanic na jména jiných různých fyzických osob, tři na jistý magistrátní úřad, jeden na jeho politickou stranu, jeden na autorizované servisní středisko pro mobilní telefony a sedm jsou předplatné na anonymní karty. Mě by zajímalo, dámy a pánové - a mělo by to zajímat nás všechny - nejen mě - jak orgány činné v trestním řízení přišly na toto číslo, jak docílily a dopátraly se toho, že ten politiky všech 19 přístrojů využívá, když jsou registrovány na někoho jiného, než je on sám.
Z deseti přístrojů dle příkazu užívaných druhým z politiků jsou tři registrovány na poslanecký klub politické strany s uvedením jeho jména, jeden je registrován na jméno zcela jiného politika této strany, jeden na právnickou osobu, jeden na ženu stejného příjmení a čtyři jsou předplacené karty. Opět stejná otázka: Jak byl takovýto široký okruh spojen s jedním politikem?
Telefony obou novinářů jsou registrovány na jejich zaměstnavatele. Dál cituji: Ze sedmi telefonů prvního policisty je jich 6 registrováno na Ministerstvo vnitra a 1 na fyzickou osobu. Z telefonů druhého policisty je jeden registrován na Ministerstvo vnitra, jeden na zcela jinou fyzickou osobu a dva jsou anonymní karty. Telefon třetího policisty je registrován na Ministerstvo vnitra. Telefony, jež má užívat lékař, jsou jeden registrován na jeho zaměstnavatele a druhý na právnickou osobu, pravděpodobně na dealera mobilních telefonů.
dne 20. 9. 2006 byl na základě písemného pokynu Inspekce Ministerstva vnitra ukončen odposlech 31 ze 46 účastnických stanic uvedených v příkaze ze dne 4. 9. 2006.
(Celé znění naleznete zde)

Následně byl ministr Pospíšil obviněn sociálními demokraty z porušení zákona, protože podle nich neměl právo takové informace veřejně sdělil. Ministr Pospíšil kontrolval, že svůj postup konzultoval s několika právníky.

Bylo by dobré se u několika faktů pozastavit. Celkové číslo 46 telefonů je ohromující. nebyli tedy odposlouchávány jen osoby, kterých se má vyšetřování dotýkat, ale i jejich okolí. Co má společného servisní středisko mobilních telefonů s odposlouchávaným politikem? Zrovna tak magistrátní telefony nebo telefony poslaneckého klubu? Proslýchá se, že těmi politiky měli být ministr Ivan Langer a ministr Petr Gandalovič. Oba tito politici jsou velkým trnem v oku ČSSD a jejího předsedy obzvlášť. Stačí si vzpomenout na vyjednávání okolo vlády, kdy ČSSD v případné vládě nechtěla osoby Sašy Vondry a Ivana Langera. Co se týče Petra Gandaloviče, tak i tam by se dal najít podobný motiv. Jiří Paroubek kandidoval v Ústí právě proti zdejšímu primátorovi Gandalovičovi a ačkoli v rámci ústeckého kraje Paroubek o chlup i díky vypraveným autobusům s voliči zvítězil, tak přímo v Ústí odešel poražen.

Další zajímavostí, kterou by čtenář neměl nechat bez povšimnutí jsou data. Musela by to být velká shoda náhod, aby odposlechy začaly přesně v den jmenování nové vlády a ukončeny v den, kdy ODS poprvé vystoupila s podezřením na odposlechy. Dle mého názoru o náhodu nejde a stojí za tím snaha ČSSD vědět, co dělá její protivník. Musíme si uvědomit, že fízlování, jak Mirek Topolánek eufemisticky označil odposlechy, významně vzrostlo právě za vlád ČSSD a je jen silně zarážející, že v zemi, která čítá deset milionů obyvatel proběhne ročně pětkrát více odposlechů než v sousedním Německu a dokonce stokrát více než v celých USA. Fízlování a donášení patří mezi sociálnědemokratické normy. Nedávno udal Jiřímu Paroubkovi jeden funkcionář pochvalu Miloše Zemana lidoveckému starostovi, Bývalý premiér Gross měl minimálně dva tajné týmy o jejichž činnosti věděl jen on sám a jeho předchůdce Špidla si zase rád četl záznamy odposlechů na BISce. Neměl by zapadnout ani případ exposlance Hojdara, který byl též odposloucháván v době, kdy začal hlasovat podle svého vlastního rozumu a proti ČSSD.

Představa, že ČSSD iniciovala tento masívní odposlech jí nepohodlných lidí není až tak nepředstavitelná. Odsposlechy byly použity kvůli vyšetřování oznámení podaného předsedou ČSSD Paroubkem. Vyšetřovatel, státní zástupce a soudce, kteří následně odposlechy navrhli a schválili, mohli úplně s klidem být v přátelském postavení vůči některému politiku z řad ČSSD, například Stanislava Grosse nebo jeho přítele Pavla Přibyla. Gross i Přibyl mají určitě nemálo známých či politických sympatizantů v těchto kruzích.

Zatímco v jiných vyspělejších státech by takovéto zjištění o odposlechu vedlo k velkému politickému zemětřesení a padání hlav, tak je znovu vidět, že v Česku se tomu má přesně naopak. Místo toho, aby se představitelé ČSSD zhrozili a nabídli okamžitě své síly k ukončení tak masivního fízlování obyvatelstva, tak vyzývají představitele vládnoucí strany k odstoupení za obvinění, které vysloveno nebylo. Je to klasický zastírací manévr a zdá se, že ČSSD nemá na hlavě onu pověstnou kostku másla, ale přinejmenším celý vagon tohoto produktu.

| brudra