Brouzdej.cz


Přečtěte si: všechno | články | krátce





Doporučujeme: vyhrajte reklamní USB flash disky podle vašeho vlastního návrhu.

Chvalozpěv na "útěk do divočiny"

Sakra, už jsem tu dlouho nic nenapsal. Tak že bych to napravil? Původně, jak čas běžel, jsem si plánoval, že vytvořím další filmové poznámky, ale já lenoch líná jsem to odkládal a odkládal a filmy se vršily a vršily, že jsem se na to nakonec vykašlal. Což bych rád v budoucnu někdy napravil, páč filmů, co se mi líbily, bylo za těch pár měsíců docela dost. Teď bych se ale rád věnoval jedné knize.

Právě jsem totiž dočetl knihu Jona Krakauera Útěk do divočiny (podle které natočil Sean Penn i film) a moc se mi líbila. Dokonce jsem si jeden citát z knihy dal do záhlaví svého blogu, mrkněte. Myslím, že docela přesně vystihuje jeden z hlavních významů knihy. Ta pojednává o Chrisovi McCandlessovi, mladém muži, který se po vystudování vysoké školy rozhodne, že rezignuje na úspěšnou kariéru a místo toho bude cestovat, či spíš toulat se po celých Spojených státech. Hlavním motivem takového Chrisova jednání byla především jeho touha po dobrodružství a touha poznat v extrémních podmínkách meze své vlastní existence. Jeho největším snem bylo vycestovat na Aljašku, kde chtěl uprostřed divočiny strávit pár měsíců. Což se mu také podařilo. Měl to být test, jestli sám dokáže v takových podmínkách přežít (živit se jen lovem a sběrem plodin) a zároveň, očištěn přírodou, i poznat lépe sama sebe (jako "duchovní doprovod" si na cestu přibalil kupříkladu knihy Lva Tolstého, Jacka Londona, které během svého pobytu četl a dělal si na okrajích knih poznámky). Nakonec ale na Aljašce zemřel.

Krakauer poutavě a zároveň velmi citlivě (sám prožil, jak v knize líčí, část svého života jako dobrodruh) vytváří za pomoci Chrisových poznámek jeho portrét. Portrét mladého muže, který se vzepřel konformitě. Na druhé straně ho nelíčí pouze jen jako rebela či romantického dobrodruha, ale poukazuje i na jeho chyby (například na Chrisův poněkud necitlivý vztah k jeho rodičům, které po svém náhlém odchodu už nikdy nekontaktoval). V tomto ohledu je zajímavá i ústřední část, kde se líčí Chrisův pobyt v divočině, která ale doopravdy tou pravou divočinou (podle měřítek zkušených Aljašanů) ani nebyla (nějakých 16 mil od místa jeho pobytu vedla dálnice, v okolí byly sruby a oblast byla též hodně navštěvovaná lovci). Chris totiž mimo jiné odmítal brát si na cesty mapy, takže o tomto neměl zřejmě zdání.

McCandless
Chris "v divočině".

V souvislosti s filmovým přepisem jsem se na netu dobral pár reakcí lidí, kteří tvrdí, že hlavním významem filmu je jakási iluzornost, resp. nemožnost v dnešním světě žít mimo civilizaci, odejít do divočiny, iluzornost jakéhosi rousseauovského ideálu života v přírodě. S tím bych i souhlasil. Ale Chris McCandless je ještě o něco jiný případ. On neměl v úmyslu žít v přírodě natrvalo (jak vyplývá z jeho poznámek, chtěl z Aljašky odejít a zkusit žít "normální život"). Jak už bylo řečeno, on si chtěl především otestovat, jestli v takových podmínkách dokáže přežít a co to s ním samotným udělá. Jeho útěk do divočiny vlastně ani nebyl žádným útěkem, ale spíše cestou, cestou sebepoznání. A to je rozdíl.

Navíc mě tak trochu irituje i to, že lidé, kteří McCandlessovo jednání ukazují jako pomýlené či dokonce hloupé (část takových reakcí nechává Krakauer zaznít i v knize), se rádi zašťiťují slovem skepse. ("My jsme ti moudří.") A přitom jim uniká hlubší podstata McCandlessova jednání. Na McCandlessovi se mi líbí, že našel odvahu uskutečnit něco, o čem jiní lidé jen sní. A přitom se to nemusí ani tak týkat samotného aktu vzdání se materiálních výdobytků a žít jen z toho, co příroda dá. Týká se to hlavně toho, že se dokázal vzepřít konformitě, resp. vlastní zabezpečené budoucnosti, chtěl si prorazit svou vlastní cestu. V jednom momentě svého pobytu na Aljašce si McCandless poznamenal toto:

Velká svatost JÍDLA, Životní teplo.
Pozitivismus. Nepřekonatelná Radost Životního Vnímání Krásy.
Absolutní Pravda a Čestnost.
Realita.
Nezávislost.
Konečnost - Stabilita - Konzistence.


Myslím, že mít takové ideály není vůbec špatný; lépe řečeno: žít v nich. I když v případě toho jídla bych s Chrisem asi nesouhlasil. :)

Mimochodem, na českém filmovém trhu je k dostání i film se vzácně podobným tématem: Grizzly Man Wernera Herzoga. Ten zas sestavuje portrét jiného podobného dobrodruha - Timothyho Treadwella, který se zas rozhodl, že bude žít na Aljašce s medvědy grizzly, což ho stálo život.

Myslím, že i Herzog dochází k podobnému závěru, co Krakauer, čili že Treadwell byl sice výstřední a naivní, ale zároveň že to byl možná i jediný způsob, jak se odpoutat od konformity, všudypřítomné přetvářky a tlaku, který na člověka vytváří společnost, a na takové dobrodružné pouti, připoután v co nejtěsnějším svazku s přírodou, poznat sama sebe, či alespoň prožít chvíle opravdového štěstí.

V tomto ohledu byl Timothy jiný případ než McCandless, Timothy si vše natáčel, dokonce i část svého pobytu na Aljašce trávil se svou přítelkyní, která také nakonec zemřela společně s ním. Tím vším jako by se Treadwell chtěl na jedné straně odpoutat od civilizace, ale zároveň jako by chtěl do ní nějakým způsobem patřit. Chtěl se o své radosti podělit. K podobnému závěru dochází i McCandless, v posledních chvílích svého života, na smrt vyhladovělý, si napsal toto: Štěstí jen tehdy skutečné, když sdílené.

| Palecek







ABC Brouzdej ; blog @ brouzdej.cz | Přihlásit se Vytvořil Pavel Ptáček © 2003 - 2005 ( o webu ) | Hostováno u FORPSI | Doporučujeme: webmaster tools