Brouzdej.cz


Přečtěte si: všechno | články | krátce





Doporučujeme: vyhrajte reklamní USB flash disky podle vašeho vlastního návrhu.

Filmové poznámky IV

Filmy: Aguirre, hněv boží, Transformers, Smrtonosná past 4.0, Ztraceno v překladu, Pianistka.

Aguirre, hněv boží (kino)

Nemůžu začít jiným filmem. Měl jsem možnost tento pozapomenutý skvost vidět v premiéře v kině Ponrepo a naprosto mě strhl. O filmu se dá psát různě, já bych se zaměřil na jeden jeho výrazný rys - totiž na navození jakési hypnózy.

Například na vedlejších hercích i komparsistech není patrné, že by něco hráli, spíš jako by jen "byli". Jediný herec, který zde hraje, je Klaus Kinski jako dobyvatel Aguirre. Jen on je pln odhodlání a vášně. Všichni ostatní vedle něj vypadají jako bez života, tak neteční, že i příchod vlastní smrti nic na jejich výrazu tváří nezmění. (V této souvislosti se hovoří o velmi vyčerpávajícím natáčení, kdy se únava a prožité utrpení odrazilo i do samotného filmu.) A právě tento "dramatický kontrast" Kinského expresivního herectví skoro až shakespearovského ražení (mně osobně Kinski připomínal ve svých promluvách i pohybech herce hrající Richarda III) kontra neherectví těch dalších mimojiné vytváří ve filmu to zvláštní napětí a atmosféru. Jiný příklad takového "dramatického kontrastu" uvádí sám Herzog v jednom rozhovoru, prý nechal navzdory podmínkám ženské postavy čisté a upravené, na rozdíl od mužských postav. Důležité je, že podle mě tyto "dramatické kontrasty" divák ve filmu příliš nevnímá, přijímá je samozřejmě, a to z jednoho důvodu: Už od začátku filmu je divák jako by zhypnotizován, jako by ponořen do jiné reality, nad kterou nemá takovou kontrolu, jako by se stal součástí toho, co se děje na plátně, a to zvlášť pokud se na film dívá v kině, kde je prostor kolem něj ohraničen tmou. Musím říct, že neznám jiný film, který by mě vtáhl do své iluze tak silně, jako je právě "Aguirre". Snad jen Kubrickova Vesmírná odysea, Coppolova Apokalypsa a Weirův film Piknik na Hanging Rocku se mu v tomto mohou rovnat. Hlavně Weirův film mi osobně připadá v navození snovosti a ve "vtáhnutí" diváka do tajemna s Herzogovým "Aguierrou" blízce příbuzný.

(Zde se můžete podívat na úvod filmu. Povšimněte si, jak vás ta délka úvodní scény vtahuje dovnitř. Domnívám se, že onen "hypnotický efekt" je především způsoben, vyjma magické hudby, kompozice a délky jednotlivých záběrů, hlavně ústředním pohybem uvnitř záběru, kterým je hadovitý pochod výpravy. Toto by vůbec stálo za hlubší prozkoumání. Jakým způsobem film dokáže u diváků onen hypnotický stav navodit? Jak vlastně mozek na celý film či na určité části filmu reaguje? Jsme skutečně úplně ponořeni do filmu, nebo ho bereme s určitou rezervou? Já musím říct, že jsem se nechal filmem spíše vtáhnout, jakési "probuzení z filmové hypnózy" u mě snad představovaly okamžiky očividně naprosto mimo realitu (například useknutá hlava, která dořekne slovo deset). Jiné podobně "ujeté" scény dokonce v sále vyvolaly i smích. Ale chápání toho "jak to funguje" jsem spíše nabyl zpětně, většinou po zhlédnutí ukázek z filmu na netu a po přečtení několika článků o Herzogovi.)

Zkrátka a dobře Aguirre, hněv boží je film-podívaná, která nás zavádí do kraje zvláštních divů. S trochou patosu by se dalo říci, že je to velké dobrodružství lidské fantazie, "děsukrásná" noční můra. Jen si představte scénu, když dobyvatelé plují po řece a najednou spatří ve větvích stromů plachetnici. A ani nepřemítají o tom, jak se tam ocitla. A takových tajuplných scén, scén na hraně snu a reality, na hraně normálnosti a šílenství, je ve filmu spousta. Jiné scény jsou zase čistě kontemplativní (viz v úvodu dlouhý záběr na rozbouřenou řeku Urubamba). David Bordwell v knize Dějiny filmu v této souvislosti píše, že tyto scény mají svůj promyšlený účel, pozastavují vyprávění, nechávají "nahlížet film přímo", mají sloužit jako jakési "rozpohybování mysli". "Herzog věřil, že filmové obrazy by měly vrátit lidi ke světu takovému, jaký je, ale jaký jej přitom jen zřídka vidíme. (Dále cituje Herzoga, pozn. Palecek). Lidé by se měli dívat na film zcela přímo. (...) Film není uměním učenců, ale negramotných. A filmová kultura neznamená analýzu, je to rozpohybování mysli." (str. 644.)

aguirre

Šílený dobyvatel Aguirre v šíleném podání Klause Kinského.

Na filmu je také zajímavé, že míchá dvě historicky doložené události. Předně film v úvodních titulcích uvádí nepravdivou informaci, výprava Gonzala Pizarra se neuskutečnila v roce 1560, ale v roce 1540, přičemž ten nepravdivý údaj většina encyklopedíí o filmu přebírá. Film si tak bere za inspiraci jednak deník jistého mnicha Gaspara de Carvajal, který se právě účastnil té Pizarrovy výpravy a pak si bere za inspiraci výpravu právě toho Aguierra de Lope, která se uskutečnila právě v roce 1560. Nicméně tato výprava se neztratila, jak je naznačeno ve filmu (i když poněkud nelogicky, poněvadž je film vyprávěn; jak ale může být vyprávěn, když výprava podle všeho končí tragicky, pobita a ztracena?). Sám Aguirre byl popraven o rok později. Jakoby tohle promíchání dvou historicky doložených událostí a nezájem ze strany diváků i filmových kritiků se tím zabývat bylo jen dalším důkazem hypnotické sugesce Herzogova filmu.

A propó: Docela bych se nezlobil, kdyby v dalších letech byly do našich kin uvedeny i jiné Herzogovy filmy.

Transformers (kino)

Je to jízda. Nabije to. :) Jak jsem neměl rád minulé Bayovy filmy, tak tímhle si to u mě hodně vyžehlil. První půlka frčí příjemně a je fakticky vtipná, bez rozpaků se dá označit za velmi vydařenou komedii. Ta druhá je zas bum bác akce, ale přehledná. Naprosto perfektní herci, a to je velký plus filmu. LaBeouf je komediální talent minimálně kosmických rozměrů. Mix Woodyho Allena a mladýho Harrisona Forda. Už se těším na Indyho čtyřku, páč tohohle kluka si jako syna Indyho dokážu velmi dobře představit. Skvělej John Turtorro v roli vyšinutého agenta speciálního oddělení. (Ten maniákální lesk v oku!) Velmi dobře jsou ve filmu provedeny ty proměny robotů ve stroje. No a Bayovy úchylky zpomalené záběry a západy slunce se tu daj přežít be úhony. Zkrátka a dobře u žádného filmu z poslední doby jsem neměl takovou radost z akce.

Smrtonosná past 4.0 (kino)

Čekal jsem to po všech těch škarohlídskejch ohlasech mnohem horší. Akce slušná, Willis ve formě, hlášky ujdou. Ale fakt je, že něco se změnilo. Nejpatrnější změna je v postavě Johna McClanea. Už to není ten chlápek s cigaretou v puse a drzým výrazem. Tenhle McClane nekouří (což osobně kvituju), do trablů se nedostává proti své vůli, ale ze své vůle, a ten jeho rošťáckej výraz je tu nahrazen místy až výrazem pokory. Zvlášť v situaci, kdy se John potýká s technikou. Ale je to změna pochopitelná, tvůrci podle mě ukázali, jak si takovej hrdina jako McClane povede v dnešní době. Film se taky dá brát jako takový mini souboj nového pojetí akčního filmu (zde ho představují postavy padouchů - Spidermana a Asiatky ovládající kung-fu) a staré školy (McClane); kromě jiného to potvrzuje i přímá McClaneova hláška: "Už toho kung-fu bylo dost." Každopádně jim John dá pořádně na prdel.

Zajímavě je tu zvolena barva obrazu do takového "kovova". Což je podle mě barva, která se používá u takovejch tech-filmů, co rádi vystavují na odiv různý technický hračičky. Zde to má ale jinej význam. Právě ten kontrast netechnickýho typa Johna a toho "technickýho" obrazu v sobě nese určitou sklíčenost, něco ve smyslu: John sice ještě přemůže zlý technokratický padouchy, ale tím, jak je v tom "kovovým" obraze přítomen, tak už nezmůže nic proti tomu nastupujícímu technokratickýmu světu. Čili, ten "kovovej" obraz ještě víc umocňuje proměnu Willisovy postavy, poodhaluje osamělost akčního hrdiny "staré školy" v dnešní době.

Mc Clane

Vyvolený John McClane.

Ztraceno v překladu (TV)

Je to ostuda, ale viděl jsem tento film poprvé. Hezká "pocitovka". Ze začátku se mi to ale moc nelíbilo, měl jsem obavu, že se to rozmělní v takovou studii frustrací zazobanejch Amíků, ale pak jsem byl čím dál víc překvapenější. Snad z žádného filmu jsem nikdy neměl takovej pocit, že ho natočila žena. Ve všem je cítit taková zvláštní jemnost, velká míra pochopení i potřeba být tak trochu v pozadí, nepředvádět se. Nejvíc to cítím ve způsobu snímání a herectví; například žena tu není ukazována jako objekt mužské touhy. I přesto, že Scarlett Johansson je krásná holka, tak tu působí tak trochu povadle, nebo spíš nenuceně; její krása tu není byť i jen trochu prodávána. Ale podobně je zachycen i Murray, tentam je jeho šarmantní vtipálek, žádné ksichtíčky do kamery, tohle je spíš životem unavenej postarší chlápek.

Když se to tak vezme, tak Ztraceno v překladu je vlastně romantická komedie. Ale pokud mě paměť neklame, tak snad žádná romatická komedie v sobě nemá takovou míru uvěřitelnosti svých postav.

lost

Komu to připadá sexy, ať zvedne ruku.

Pianistka

Žádnej zázrak. Hlavní motiv postupného odhalení "druhé tváře" těch šedivých obyčejných lidí mi přijde pro určitou část francouzské kinematografie typický. Především jde o filmy Claude Chabrola. Z poslední doby třeba jeho Slavnost . Nebo třeba z nedávné doby film Protivník s Danielem Auteuilem. Pro tyto filmy je typická ústřední postava na první pohled spokojeného člověka, který je ale ve skutečnosti nějak vyšinutý, či v naprosté odluce se světem okolo, což vyustí v nějakou šokující tragédii. (I když v případě Pianistky hovořit o tragédii může být zavádějící, neboť film v závěru nabízí dvě možné interpretace, z nichž jedna vyznívá pro hlavní hrdinku "optimisticky".) A to vše je zaznamenáno jakoby odtažitě, bez zaujmutí nějakého zřejmého morálního stanoviska.

Nicméně Hanekeho film vyniká hezkým citem pro detail (krásná je třeba scénka prvního setkání obou hrdinů: mladík hraje na klavír, přičemž kamera co chvíli zabere tvář Huppertové, která se velmi jemně proměňuje z neúčastného výrazu ve výraz zájmu) a perfektními hereckými výkony, což dělá z té hrůzostrašné studie sexuální perverze i hezkou podívanou.

Mimochodem, opravdu by mě zajímalo, jestli existuje člověk, který v sobě kumuluje tolik sexuálních úchylek jako ta hlavní hrdinka? Mně to připadá hodně přitažené za vlasy. Jen si vemte kolika (podle mě neslučitelnými) úchylkami ta nebožačka trpí.

| Palecek







ABC Brouzdej ; blog @ brouzdej.cz | Přihlásit se Vytvořil Pavel Ptáček © 2003 - 2005 ( o webu ) | Hostováno u FORPSI | Doporučujeme: webmaster tools