Brouzdej.cz

Když se nakupuje

I takové nakupování nemusí být jednoduché o))

Marek svíral v rukách volant a upřeně hleděl přes přední sklo, přičemž přemýšlel, jak co nejrychleji nakoupit. V hlavě mu stále zněl hlas jeho ženy, která mu po mobilním telefonu říkala, co má nakoupit. A on si přitom v rychlosti psal jednotlivé věci na papírek.
„Tati, zapomněl si zahnout," řekl mu jeho syn Lukáš, který seděl na zadním sedadle.
„Aha, já jsem myslel, že tou ulicí tam nedojedeme," vysoukal ze sebe zmateně.
„Ta vede přímo na parkoviště, co je před tím obchodním centrem."
„Příště to už budu vědět."‘
O několik minut později dojeli z úplně opačné strany k obchodnímu centru a za chvíli zaparkovali.
„A vzhůru na nákup!" pronesl Marek a vzal Lukáše za ruku. Oba poté vykročili a Lukáš za chvíli řekl.
„Tati, zapomněl si vzít vozík. Maminka ho vždycky bere už na parkovišti."
„Vozík? A kde?"
„Ty vozíky jsou pod tou skleněnou stříškou," sdělil mu syn a natáhnul ručičku vpravo.
„Aha. Tak tam jdeme," mínil Marek a za okamžik došli k dlouhé řadě nákupních vozíků.
„Máš desetikorunu nebo pětikorunu?" zeptal se Lukáš.
„Určitě ano," řekl a vytáhl z kapsy peněženku. A z ní se mu vzápětí vysypal větší počet kovových mincí, které okamžitě dopadly na zem.
„Do pr…!“ vyhrkl a rychle se shýbl.
„Desetikoruna se kutálí do kanálu!" vykřikl vzápětí Lukáš a Marek postřehl minci, která směřuje k poklopu kanálu. Okamžitě udělal rychlý pohyb, při němž natáhnul ruku a vzápětí ležel s nataženou rukou na zemi a přes prsty viděl, jak mince zapadla do otvoru v mříži poklopu.
„Tati, já mám pětikorunu!" ozval se Lukáš.
„Tak jí dej do toho vozíku. Já posbírám ty vostatní peníze," řekl Marek. A poté dolezl k zaparkovanému automobilu, pod nímž viděl dvě zakutálené mince. Poklekl a pravou rukou natáhl, ale ani na jednu minci nedosáhnul.
„Zatraceně!" procedil mezi zuby a skoro si úplně lehl. Pak počal nataženou rukou šmátrat, až mu přitom křuplo v rameni.
„Krucinál!" vyhrkl naštvaně a levou dlaní si sáhl na pravé rameno. Vzápětí prsty nahmatal dvoukorunu a poté i korunu.
„Tati, jde sem nějaká pani a něco křičí," ozval se syn.
„Co!?" vyhrkl Marek a při prudkém vstávání se praštil do hlavy o spodek vozidla. Hlavu hned sklonil a chytl se za ní oběma rukama, přičemž mu z dlaně vypadly obě mince. A ty se začaly kutálet po svažujícím se povrchu, načež zapadly otvory do kanálového poklopu.
„Hej! Co to tam děláte!?" vykřikla tázavě na něho žena, která před sebou tlačila nákupní vozík.
„Dobrý den, já tady sbírám mince. Voni mi vypadly z peněženky," soukal ze sebe a přejížděl si pravou dlaní tu část hlavy, kde pociťoval bolest.
„A kde ty mince máte?" zeptala se žena.
„Někam mi zase spadly."
„Spadly do toho kanálu jako ta desetikoruna," řekl Lukáš.
„Tam je taky budete hledat?"
„Tam už nepolezu."
Žena začala z vozíku dávat nákup do auta a Marek se zachmuřeným obličejem začal tlačit nákupní vozík ke vchodu obchodního centra následován synem.
Marek před sebou tlačil nákupní vozík, s nímž zanedlouho dojel k otočným proskleným dveřím. Přitom se zadíval na to, co bylo napsáno na plakátě, který byl vylepen na skle. To mělo za následek, že stále s vozíkem jel za pohybující se skleněnou stěnou.
„Tati, my jdeme nazpátek!" ozval se pojednou jeho syn Lukáš.
„Co?" vyhrkl Marek a odtrhnul zrak od plakátu. A vzápětí zjistil, že s vozíkem směřuje opět ven. Zpátky už nemohli, a tak pokračovali v chůzi a až napodruhé se dostali do obchodního domu.
„Tady to je vobrovský," mínil Marek a začal rychle tlačit nákupní vozík.
„Ale potraviny jsou na opačný straně," řekl mu vzápětí Lukáš.
„Aha. Já jsem chtěl koupit žárovky do lustru," odvětil pohotově Marek.
„Ty už maminka koupila předevčírem."
„To jsem si nějak neuvědomil," řekl s protaženým obličejem a otočil vozík nazpět.
Netrvalo to dlouho a vstoupili do potravin. Marek zrakem přejížděl regály a nevěděl, ke kterému zamířit. Pak se zadíval na papírek, na němž měl napsané to, co musí koupit.
„Půjdeme koupit máslo," pronesl poté a bezradně se rozhlédl.
„Ale maminka nejdříve kupuje zeleninu a ovoce. A to je támhle," řekl Lukáš s nataženou ručičkou.
„No jo. Mám tady napsaný jablka, mrkev…,“ začal Marek číst, zatímco Lukáš začal tlačit nákupní vozík k onomu regálu. K němu za chvíli došel i on a po chvíli začal do vozíku dávat některé ovoce.
„Tati, maminka všechno nejdříve dává na támhle tu váhu a mačká na ní ty obrázky," ozval se Lukáš.
„Cože? To se musí?" zeptal se užasle Marek.
„A pak to dává taky do sáčků."
„Aha. Já jsem na to zapomněl," řekl Marek a za chvíli zuřivě mačkal vyobrazené ovoce.
„To jsi ale nezmáčknul obrázek ředkviček," sdělil mu Lukáš.
„Co?"
„Zmáčknul si cibule."
„Jsem se spletl," řekl nervózně.
„Já ty obrázky budu mačkat!" pronesl Lukáš a začal tak činit.
V následujících minutách Lukáš ukazoval otci, kde má co koupit a on odškrtával na papírku koupené potraviny.
„Tati, něco se nám sype z vozíku!" řekl Lukáš a ukázal na bílou stopu, co se táhla za nimi po podlaze.
„To je vod nás?" zeptal se překvapeně Marek.
„To je mouka. Sype se z našeho vozíku!"
„Hlavně nekřič!" vyhrkl na něho a začal s nákupním vozíkem couvat zpátky mezi regály.
„Já ten sáček nenápadně vytáhnu a dám ho zpátky a ty vyndáš jinej," sdělil mu. A u jednoho regálu se otec shýbl nad vozíkem a obouručně uchopil sáček. K jeho úžasu se však on úplně roztrhnul a veškerý jeho obsah se vysypal na potraviny i na podlahu pod nákupním vozíkem.
S naštvaným výrazem usedl Marek do automobilu a přitom se ozval Lukáš sedící na zadní sedačce.
„Maminka ale kupuje vždycky i jiný věci."
„Ale všechno, co mám napsaný na papírku, jsme koupili. Podívej se, je to vodškrtaný," řekl Marek a podal Lukášovi papírek.
„A já zavolám mamince, že je vše koupený," pronesl a vytáhl z kapsy mobilní telefon.
„Ahoj Janičko, tak jsme všechno koupili…,“ řekl za chvíli do mobilu.
„Tati, ale na druhý straně toho papírku máš ještě napsaný věci, co máš koupit," ozval se Lukáš, načež Marek vytřeštil oči a otevřel ústa.

KONEC

| insolitus