Brouzdej.cz

Smutné vzpomínky na smrt kamaráda

Tento čtvrtek se cosi tiše pohybovalo ionosférou, mnoho kilometrů nad povrchem planety. Jen dva lidé na povrchu planety o tom věděli. jedním z nich byl jakýsi šílenec kdesi v Evropě, který hrůzou skočil pod autobus, a ten druhý člověk, to jsem byl já. Tenisák Samotář. To, co bylo nad tou ionosférou, a co donutilo chudáka skočit pod autobus, sice stojící, byly Samotářovy vzpomínky. tak tedy, jestli nechcete skákat pod autobus, prosím dál již nečtěte.

Právě skončil pořad ,,Karel Čapek - osobnost. Četli se ukázky z jeho děl, vzpomínky na jeho život. Tak například jsem byl překvapený, že v jeho době nebyla Dášenka uznávaná, a kritici jí zavrhovali. Ještě, že kritikům lidé nevěřili. A protože Tenisák samotář je taky osobnost, posadil se k telefonu, a čekal, až zavolají z rozhlasu s nabídkou na čtení na pokračování z mého blogu. Nikdo nevolal.
V roce 1992 jsem do rozhlasu poslal pár povídek doufaje, že se ozvou a uveřejní je. Už nevím, jak se ten pořad jmenoval, vím však, že se orientoval na amatérskou tvorbu. Nikdo se neozval. Byl to můj nejhorší rok. Usoudil jsem, že jsem beznadějně špatný autor, že si psaním nikdy nevydělám ani pětník. Ztratil jsem veškerou naději, a připadal jsem si bezmocný, bez možností, bez trenek. Přečerpal jsem mámin účet, a všeobecně to se mnou vypadalo špatně. Šel jsem tedy do hospody.
Tehdy jsem viděl naposledy spolužáka Jirku. Seděl v hospodě a oslavoval, že se mu asi, dnes v noci, narodí dítě. Hrozně se těšil. Jirka žil bohémským životem, jeho optimismus k životu, radost ze života, každému pomohla se vzchopit a postavit na nohy. Neměl žádné nepřátele, alespoň jsme o nich nevěděli. Miloval noční život, mejdany na chatě, ale i čundry. Rodiče mu nechali byt a odstěhovali se, dovedete si asi představit, jak to v bytě vypadalo. Ten večer, kdy slavil své nenarozené dítě, jak jsem řekl viděl jsem ho naposledy v životě, mu někdo, zrovna v té chvíli kdy se vsázel, že vypije pivo, do kterého před chvilkou vystříkal pepřák, volal někdo do hospody, a , chtěl mluvit s Jirkou, že je to velmi, ale velmi důležité a musí se sejít. Zmizel, prý na deset minut, ale bylo to napořád. Od té doby ho již nikdo nikdy neviděl. Šel si pro smrt. Z oficiální policejní zprávy vyplynulo, že byl zfetovaný, vylezl na pilíř Palackého mostu v Praze, neudržel balanc a spadl. V podsvětí se zase říkalo, že se namočil do drog, snad to byl kůň. Hodně se zadlužil u mafie a nezvládal splácet. Teprve asi po deseti letech jsem mluvil s jedním človíčkem, a dozvěděl se, co se vlastně stalo. Byl prý skoro u toho, byl to on, kdo zavolal policii. Jirka se prý na Palackém mostě pohádal dost tvrdě s nějakými araby, vznikla rvačka, která skončila shozením Jirky z mostu. ,, Když dopadl, arabáči utekli. Běžel jsem se kouknout, co se stalo s Jiříkem. Ležel tam v krvi a plazil se, hned jsem běžel do budky ( tehdy mobily nebyly - pro mladé) zavolat sanitku a policii. Když jsem se k němu vrátil, byl mrtev." To se stalo v jednu hodinu v noci. Jeho dítě se narodilo o hodinu později. Nikdy nevidělo svého otce, Ano, je to již šestnáct let, rány se zahojily, nebo ne?
Slyšel jsem ještě jednu verzi, kterou tu nebudu pitvat protože, no, protože nechci nikomu ublížit, když nevím, je li to pravda.

| samotar