Brouzdej.cz

Reportáž: Dvacítka Avril Lavigne v Praze

Je pátek večer a já spěchám na koncert zpěvačky Avril Lavigne. Ráno jsem se dozvěděl, že dostávám dva lístky na její vystoupení v pražské T-mobile aréně. Protože jsem singl, ještě v rychlosti posílám SMS přátelům a známým.

V pátek ráno zjišťuji radostnou novinku - vyhrávám dva lupeny na večerní koncert dvacetileté zpěvačky Avril Lavigne. Protože jsem single, prakticky obratem se pomocí SMS ptám několika lidí, zda mají zájem o jednu vstupenku. Dostávám odpověď od M., že by možná ráda šla, ale ještě se mi ozve. Za chvilku však dostávám odpověď, že se velice omlouvá a na koncert nepůjde. Mezitím mi píše bratr Lordhp a vzkazuje: Ne, diky. Avril moc nemusim :). O mnoho hodin později odvolává svoji účast i E. a Macphisto, který má práce až nad hlavu. Neozvala se ani K., kterou jsem potkal na výstavě Svět Knihy. Tohle je zkrátka jedna z nevýhod nás singlů. Když chceme s někým vyrazit za kulturou, musíme to svým známým oznámit s velkým časovým předstihem. Nejlépe dva roky dopředu.

Běžím k T-mobile aréně a mám zpoždění. "Hej šéfe," pokřikuje na mne tlouštík u zábradlí, "mám levný vstupenky na Avril. Nechceš?" Nemám zájem a i kdybych měl, rozhodně bych vstupenku na koncert od této pochybné existence nikdy nekoupil. Chlapík zkouší své štěstí u mladého páru, který právě vystoupil z auta, ale úspěch neslaví. Já se zatím motám kolem T-mobile arény a marně hledám vchod. Nakonec se mi vstup podaří objevit a stojím před svalnatou ochrankou. Inicitativně ukazuji vstupenku. Gorila se ovšem sápe po mojí příruční tašce a žádá o nahlédnutí do jejích útrob. Nemám chuť se s mladíkem v tričku Security hádat, a tak ukazuji obsah svého zavazadla. Muž uznalým zabručením ocení můj skládací kulomet i malou miniaturní sadu Mladý pyrotechnik a ukazuje mi cestu k trhači vstupenek. Jakmile jsou všechny vstupní formality za mnou, stojím poprvé ve svém životě v prostorách T-mobile arény.



Hned u vchodu je občerstvení, které z taktických důvodů okamžitě míjím. Nevečeřel jsem a při znalosti místních cen bych nerad utratil polovinu své výplaty za jídlo ze stánku. Pár kroků je vstup do samotné haly. Jako předskokan právě hraje slovenská kapela P.S. Publikum a klobásy se dostávají do varu, někteří lidé drží v rukou malá zelená světla v průhledné trubičce a mávají jimi do rytmu. Sleduji prázdné sedačky v sále a chci nechat odpočinout své unavené nohy. Po vzoru dvou dívek si sedám na rantl poblíž kovové zábrany. Přichází však jeden z pořadatelů: "Tady nemůžeš sedět." Zajímám se z jakého důvodu. "Přilítnul by na mne takovej dědek šedivou hlavou a měl bych průser," říká na rovinu kluk ve žluté reflexní vestě. Zkouším získat protekci a ukazuji mu průkaz Spolku přátel dospívajících patnáctek i zprávu MUDr. Chocholouška o tom, že jsem normální blogger. "Tohle tady nefunguje," odpovídá mi pořadatel. Raději se uvelebím na zemi.

Kapela P. S. dohrává svoji poslední skladbu, rozsvítí se světla v sále a já si konečně mohu prohlédnout samotné návštěvníky koncertu. Teenageři Avril milují a jsou tady zcela v přesile. Někteří přišli sami, jiní v doprovodu rodičů a jen vzácně zahlédnu příslušníky starší generace. My důchodci jsme na tomto koncertu v opozici na trvalo. "... třeba tydlencty holky vypadaj na dvacet, ale je jim patnáct," říká odhadem čtyřicetiletý pivař svému kamarádovi. "Jak to víš?" "Ptal jsem se jich," odpovídá znalec místních poměrů. Při pohledu na dvě údajné dvacítky musím uznat, že je v případě dnešních teenagerů skutečně těžké odhadnout skutečný věk dotyčné osoby. Například já vypadám na šestnáct a je mi ve skutečnosti 22 let.

"Je tam něco zajímavýho," přisedá si jeden teenager k holce, která si listuje klubovým časopisem Houser. Brýlatá a budoucí intelektuálka chvilku mlčí, ale potom se na kluka otáčí a začínají se spolu bavit. Později jí mladík obětavě vyzvedne na ramena, takže bude uvidí Avril na vlastní oči. Staří harcovníci ovšem nikoho nebalí a trpělivě čekají na příchod své oblíbené hvězdy. Dvacítka Avril Lavigne přichází stylově zhruba ve 21:40. Předvádí své nejlepší hity, hraje na klavír i bicí a dočká se obrovského potlesku. Scéna se na okamžik zatmí, svítí jen modrá světla a lidé nadšeně tleskají. Avril znovu vstupuje na scénu a přidává přídavek. Jenže už je poměrně pozdě a její fanoušci z řad teenagerů musí jít do postýlek. V hale se rozsvěcují světla a každému je jasné, že je koncert křehké rockerky za námi.

Prodírám se davem k východu, dostávám jako dárek bezplatné CD a hlad. Nastal čas vyrazit opět k domovu.

| Radim Hasalík