Brouzdej.cz

Jak jsem se stěhoval

Poslední dobou jsem neměl čas na psaní svého vlastního blogu. Naše paní domácí nám totiž oznámila, že našla kupce pro svůj byt. Musel jsem si proto najít nové bydlení a zařídit přestěhování všech svých věcí.

Své první bydlení jsem našel na Žižkově poblíž stanice Spojovací. V bytě se mnou bydlela majitelka, což byla postarší spořivá důchodkyně, která na noc pokaždé vypínala ledničku a nebyla příliš nadšená z toho, že jsem se díval dlouho do noci na televizi. Své noční seance jsem proto výrazně omezil, ale vypínání ledničky bylo nepříjemné, protože se mi do rána rozpouštělo máslo. Platil jsem za jeden malý vybavený pokoj. Z okna jsem měl výhled na venkovní zeleň. Bylo to také poprvé a naposledy, co jsem měl v pokoji televizi. Zjistil jsem totiž, že jsem většinu svého času odevzdaně hleděl do bedýnky a přepínal kanály.

Svůj pobyt na Žižkově jsem během povodní v Praze vyměnil za bydlení v kanceláři. Protože byly problémy s dopravou a DP Praha nepřipravilo žádnou náhradní lodní dopravu, rozhodl jsem se operativně pro přenocování v práci. Přespával jsem na dvou otočných židlích, které jsem si přirazil ke skříňkám. Sprchovat jsem se chodil do firemní koupelny a vařil jsem si v malé kuchyňce.

Po povodních jsem se vrátil zpátky do svého žižkovského bytu. Moje bytná se divila, kde celou dobu vězím. Vyprávěl jsem jí své zážitky s přenocováním v práci. Byl jsem rád, že mohu konečně spát na pohodlné posteli. Jenže jsem se na Žižkově příliš dlouho nezdržel. Můj kolega z práce posílal všem lidem e-mailem nabídku na bydlení v panelákovém bytě poblíž sídla mého zaměstnavatele. Vybavení bytu sice připomínalo ubytovnu nejnižší kategorie, ale hlavní výhodou byla vzdálenost do práce. Do zaměstnání jsem vstával takřka rovnou z postele a za svým pracovním stolem jsem seděl během pěti minut.

Panelákovou klícku jsem nejprve obýval společně se dvěma kolegy z práce. Každý z nás měl vyhrazený pokoj, ale občas jsme se sešli v kuchyni na kus řeči. Odchod našeho kolegy k jinému zaměstnavateli jsme společně bouřlivě oslavili v hospodě a později i doma. Ráno jsme všichni vstali takřka kolektivně v 10:55, přičemž oba kolegové byli hardcore a šli po kalbě rovnou do práce a já si zbaběle vzal dovolenou.

O pár měsíců později se oba spolubydlící rozhodli změnit práci i místo bydliště. Protože bych nájem za tři pokoje neutáhnul ze svého milionového rozpočtu sám, našel jsem si přes Internet další zájemce o spolubydlení. Byli to skvělí lidé. Jeden z nich byl nesmírně manuálně zručný, takže když bylo potřeba, přiložil ruku k dílu a dokázal opravit například rozbitý otáčkoměr na pračce. Také hned první den namontoval do koupelny novou kliku, závěsy, vysmaltoval tekoucí vanu a mám pocit, že pořídil i novou baterii. Můj druhý spolubydlící z vedlejšího pokoje byl kolegou z branže. Posledních pár měsíců jsem mu půjčoval moje připojení k Internetu a dostal jsem od něho jako poděkování mluvící otvírák. Protože nyní bydlím takřka sám, dělá mi tento dárek dobrou společnost. Jeho slovní zásoba je sice chudší (říká pouze "Jo, chlapi sobě"), ale na druhou stranu si u piva výborně rozumíme.

Před dvěma měsíci přišla naše bytná s nepříjemnou novinkou. Hodlá byt prodat a koupit si jiný poblíž místa svého bydliště. Pronajatý byt jsme museli opustit do 22. června. Já jsem na nic nečekal a poměrně brzy se mi podařilo nalézt byt v jiné lokalitě.

Když jsem se stěhoval ze Žižkova do svého předchozího bydliště, stačilo mi naskládat všechny své věci do krosny. Takto jsem se otočil mezi starým a novým bytem pětkrát. Protože jsem byl zvědavý, nakolik se můj majetek za necelé tři roky rozrostl, stěhoval jsem se opět bez pomoci cizích lidí či firem. Přestěhování knížek mi zabralo tři plné těžké krosny. Celkem jsem naplnil svým majetkem 14 turistických krosen, 10 příručních tašek, 10 malých brašen a 6 velkých igelitek. Větší věci jsem stěhoval v ruce.

Při přenášení svého žehlicího prkna a sušáku jsem po cestě potkal nějakého člověka, který na mne volal:
"Vy se stěhujete, co?"
"Ne. Jedu pod stan," zvolal jsem vesele a balancoval s ujíždějícím sušákem.
"Proč si taháte žehlící prkno a sušák?"
"Tyhle věci je lepší, když má člověk po ruce," volal jsem a zmizel človíčkovi v metru.

Tento zápisek již píši ve svém novém pokoji - bydlišti. Ze svého okna opět vidím na zelené stromy, na stole mi svítí malá lampa a z křesla na mne vyzývavě kouká hromada vypraného prádla k vyžehlení. Obávám se, že se jí budu muset na okamžik věnovat, takže se omlouvám...

| Radim Hasalík