Hokej jsem téměř nevnímal a po přečtení titulky MF Dnes jsem nezačal nadšeně křičet: "Hurá". Češi jsou mistry světa možná jenom v hokeji a za úspěch mohou pouze talentovaní sportovci. Není to důvod, proč bych si měl na obličej kreslit českou vlajku a skákat radostí.
Češi nejsou mistři světa v hokeji, ale naopak slaví pravidelně úspěchy v mnoha jiných sportech. Některé úspěchy jsem měl příležitost prožít na vlastní kůži, jiné znám zkresleně a pouze na základě informací médií.
Spravedlnost, řád a zákony
V této zemi je zjevně normální porušovat zákony anebo ještě lépe vytvářet nedokonalé zmetky. Poslanecká sněmovna přijímá vlastní předpisy, vydává stále nové opravy a přitom by bylo možné převzít a přeložit zákony jiných evropských zemí, které mají demokracii více zažitou. Spravedlnosti se v ČR nedovoláte. Soudy zjevně soutěží o to, kdo nejpomaleji vyřeší i tu nejvíce banální kauzu. Ve Štrasburku se hromadí další a další stížnosti proti České republice. Platit bude každý z nás.
Vyhazování peněz daňových poplatníků
Nejsem spokojený s tím, jak stát hospodaří s penězi, které každý měsíc strhává z mojí výplaty. Občas mám pocit, že je vyhazuje oknem. Rekonstrukce webu Ministerstva financí stála kolem 7 milionů korun. Potřebuje ministerstvo takovou investici? Chtěl bych vidět soukromou firmu, která by si nechala vytvořit web za tuto cenu. Chcete další příklad? Ministerstvo informatiky vyhodí 10 milionů za pochybnou reklamní kampaň propagující ještě pochybnější Portál státní správy. Tato legrace nás údajně stojí kolem 40 milionů korun.
Neřešitelné problémy
Pražští taxikáři okrádají zahraniční zákazníky. Přestože na problém opakovaně upozorňovala média, nikde jsem neobjevil informaci o vyřešení nevyhovující situace. Stačila by přísná pravidla, doživotní odebrání licence (klidně i řidičského průkazu) a zveřejňování informací o nepoctivcích mezi taxikáři.
Chybějící národní hrdost
Když naši hokejisté umístili puk do brány, najednou v sobě Češi objevili skrytou národní hrdost. Skoro každý byl nesmírně nadšený, že je Čech. Jenže ve skutečnosti nám národní hrdost chybí. Naše země trpí důsledkem dvou emigrací, kdy nás opustily chytré mozky a skutečné osobnosti českého národa. Zbylo jenom pár vyžírků, kteří se drží svých koryt a zuby nehty se snaží urvat si do huby co největší žvanec cizích peněz, slávy a bohatství.
Občas s oblibou říkávám, že čeští novináři mají na růžích ustláno. Naše demokracie je relativně mladá, a tak stačí být jenom trochu důvtipný a pozorný. Náhodná návštěva policejní stanice odhalí, že je pod svícnem největší tma a policisté si odevzdané peněženky schovávají do vlastních kapes. Není třeba vyvíjet zvláštní úsilí. Nedokonalé zákony a snad i společenská tolerance nahrávají podvodníkům a nepoctivým lidem. Potřebujeme ještě hodně času k tomu, aby se náš národ a Česká republika stala skutečně demokratickým státem. Zatím je to místy velmi úspěšná komedie, kterou hrají v hlavních rolích naši politici a občané jsou jenom bezmocní diváci. Snad jen to vstupné je někdy až velmi předražené.
| Radim Hasalík
ABC Brouzdej ; blog @ brouzdej.cz | Přihlásit se Vytvořil Pavel Ptáček © 2003 - 2005 ( o webu ) | Web neměří žádnou návštěvnost, ani nesbírá osobní údaje. Proto tady není cookie lišta.