Brouzdej.cz

Syn Yahoo a změna jména

Rumunští rodiče pojmenovali svého syna podle světového vyhledávače Lucian Yahoo. Já jsem se naštěstí narodil v době, kdy Internet teprve vznikal, takže se s žádným exotickým jménem nemohu pochlubit. Přesto jsem si nechal po dosažení plnoletosti úředně změnit jméno a příjmení. Dostal jsem nový rodný list a občanský průkaz.

Když jsem dnes večer na Technet.cz zahlédl aktualitu o rumuských rodičích, kteří pojmenovali svého syna podle vyhledávače Yahoo!, vzpomenul jsem si na své vlastní problémy se jménem a příjmením. Jako malý kluk jsem nemohl pochopit, proč se můj brácha, maminka a tatínek jmenují jinak než já. Maminka mi navíc od narození říkala trochu jiným křestním jménem, ale na vysvědčení bylo všechno jinak. Byl to jeden z důsledků rozchodu mojí mámy se svým bývalým partnerem. Můj biologický tatínek projevil přání, abych se jmenoval stejně jako on. Podrobnosti neznám a vím jenom, že změnit jméno bylo možné pouze soudní cestou. Příliš se nám do toho nechtělo, protože taková maličkost vyžaduje hodně úsilí a peněz. Později maminka narazila na velice dobrého člověka, přestěhovali jsme se do jiného města a já jsem se rozhodl používat stejné příjmení, jako měla celá naše rodina. Používal jsem tedy dvě jména.

Při jednání s úřady, ve škole a na jiných místech jsem vystupoval pod svým tehdejším úředním jménem. Své povídky, články, názory na Internetu a webové stránky jsem ovšem podepisoval jménem, které v současnosti používám. Přestože jsem dříve jako dítě své původní jméno nenáviděl, postupně jsem si zvyknul.

Když mi bylo 18 let, sepsal jsem z vlastní vůle žádost o změnu jména a příjmení. Ve své žádosti jsem podrobně popsal své důvody, proč chci změnit své jméno. Zároveň jsem zaplatil správní poplatek 1 000 Kč a čekal na výsledek. Úřad moji žádost uznal, změnu mých údajů s odvolání na platné zákony povolil, a tak mi nic nebránilo, abych si nechal vystavit nové doklady.

Svého biologického tátu jsem zatím neměl příležitost poznat osobně. Necítím k němu žádnou nenávist. Netrpím také syndromem zavrženého rodiče. Protože jsem se jmenoval stejně jako on, znám jeho jméno. Dokonce jsem si našel jeho zápis v katalogu Seznam.cz. Vím o něm jen velmi málo, ale podle údajů z Internetu se stále věnuje původní živnosti. Podniká od roku 1992 a založil si novou rodinu. Setkal jsem se však kdysi s babičkou (jeho maminkou), tetou a jejím synem. Seděli jsme v jejich pražském domečku a já jsem si dával pozor, abych neprozradil žádné další informace o sobě. Chtěl jsem si zachovat své soukromí a nenechat si pro mne neznámou rodinou zasahovat do života. Jejich byt se skoro vůbec nezměnil, takže jsem si jej vybavil ze svých vzpomínek.

Svého nevlastního tátu jsem přijal za vlastního. Není na to žádný úřední doklad, protože nemám potřebu absolvovat soudy či nějaké zbytečné papírování. Ačkoliv nemám jeho geny, máme oba hodně společného.

Za svůj poměrně krátký život jsem zažil hodně zlomových událostí. Možná právě proto se dívám na svět trochu jinýma očima než většina lidí, kteří neměli v dětství podobné problémy. Naštěstí jsem nikdy nebyl svědkem domácího násilí, nehody anebo úmrtí jednoho z rodičů. V porovnání s tím, jaké trápení a problémy mají například opuštěné děti v dětském domově, byl můj život procházkou růžovým sadem. Nestěžuji si a jsem spokojený. Mám jméno i příjmení, které mi vyhovuje a zároveň je originální. Podle statistiky najdete v naší zemi jen 101 Hasalíků, což je stále více než v případě bloggera Jiřího Macicha (24). Když mi budete nadávat, berte prosím na vědomí, že nejsem sám, kdo se může pochlubit tímto vzácným příjmením :-).

PS: Původní jméno na Internetu nehledejte. Vyskytuje se pouze na jedné webové stránce. Pokud jej znáte, nechejte si ho pro sebe.

| Radim Hasalík