Brouzdej.cz

LIDEM

Bůh jest ten, který o sobě řekl Mojžíšovi: "Jsem který Jsem".

Je ve všem Absolutní, pozitivní, dokonalý, věčný Svatý, jednota a jedinost, splynutí a vyváženost, láska a moudrost, milosrdenství a odpuštění, dobro a pravda, silný a vítězný, prozřetelná spravedlnost. Jeho stvoření mu dala různá jména jako Nejvyšší, Stvořitel, Spasitel, Světlo, Hospodin, Pán, který stále od věčnosti do věčnosti jest a stále koná vše nové a lepší, je to jeho pozitivní stálost. Když v Jeho stvoření vzniklo odpadnutí a negativní stav, přijal ve svém Synu Božím i synu člověka v Ježíši Kristu nejdříve Božské lidství, dal se poznat a později jeho jedinečným, náročným, mimořádným a utajeným způsobem vpojil do sebe duši a tělo Ježíše Krista a tak přijal svoji novou Boží přirozenost Lidského Božství i Božského lidství a nové odpovídající jediné jméno PÁN JEŽÍŠ KRISTUS. Prostřednictvím svých služebníků proroků a potom prostřednictvím Ježíše Krista nám dal své slovo, prostřednictvím apoštola Jana dal své Zjevení a nyní od sebe Pána Ježíše Krista dal své Nové zjevení. Stále koná a prostřednictvím proroka Ámose (3. kap., verš 7.) sdělil: "Nečiní zajisté Panovník Hospodin ničeho, leč by zjevil své tajemství služebníkům svým prorokům."
Je známé, že "Historie je učitelkou života." Vezměme si poučení. Počátek království od Boha byl prostřednictvím silného Nimroda Babylon (. Mojžíšova kap.10 , verš 10.) . Jak je psáno (v 1. knize Paralipomenon k.9., v.1.) Izraelští byli pro svá přestoupení vyvedeni Bohem do Babylona. Lidé naříkalí, prorok prosil za lid Boha o milost ( v Žalmu 84. a 85.). Blahoslavený je ten člověk, který svou naději má v Bohu. Lidé jsou nepoučitelní, neb když se dostali ze zajetí a jim se opět dobře dařílo, děje se, hřeší. Dostali se potom do Egypta, kde bědovali a Bůh se opět slitoval a vyvedl svůj lid z Egypta (2. Mojžíšova, 13. kap. verš 1.).I řekl Bůh Mojžíšovi: "Proto jestliže nyní skutečně budete poslouchati hlasu mého a ostříháte smlouvy mé, budete mi lid zvláštní mimo všechny lidi, ačkoli má je všechna země. A vy mně budete království kněžské a národ svatý." A odpověděl všechen lid: "Cokoli mluvil Hospodin, budeme činit," (2. kniha Mojžíšova, kap. 19, v. 5. - 8..) Ve 20. kapitole Mojžíšově jsou uvedena Boží přikázání a ve 32. je psáno, jak lid zhřešil a Bůh se rozhodl ten lid vyhladit. Ale Mojžíš se za něj přimlouval a Hospodin se slitoval . Znovu Bůh musel připomenout lidu Babylon a Egypt (Žalm 87., verš 4..) A jak se lidé zachovali, když Bůh poslal svého syna Božího a syna člověka Ježíše Krista jako Mesiáše a předpověděného Pána pánů a Krále králů? Pod vlivem odpadlých lidí a stvoření - renegátů, pseudotvůrců a pseudovládců, pekelníků byl Ježíš Kristus ďáblem sváděn, prostřednictvím agenta pekel Saulem a jeho ozbrojené družiny byl se svými apoštoly pronásledován. Když kázal slovo Boží, farizeové a někteří židé pod vlivem pekelníků tvrdili, že to není slovo Boží a tak se rouhali a chtěli jej ukamenovat. Nebeský Otec jej ochránil. Tak potom pekelníci vymysleli lživé obvinění, že se vydává za krále Židů a je nepřítelem Říma. Žádali římského místodržícího Pontského Piláta, aby jej za živa ukřižoval jako nejhoršího zločince. Když ten Ježíše Krista vyslýchal a dověděl se, že jeho království je Nebeské a na zemi nemá žádné nároky a řekl to jeho odpůrcům, tak křičeli: Ukřižuj, ukřižuj, nebo si na Tebe budeme stěžovat císaři v Římě. Ukřižuj, ukřižuj, jeho krev na naše hlavy a na hlavy našich dětí. Pod tak silným nátlakem a když slyšel, že přijímají odpovědnost za ten zločin, vydal jej a symbolicky si omyl ruce v čisté vodě. s tím, že on je čistý bez viny (Evangelium Lukáše kap. 23.,verš 14. Ježíš Kristus byl
bez viny ponižován, důtkami zbičován 40. ranami do krve a potom musel nést těžký dřevěný kříž, pod nímž padal, takže setník musel určit jiného člověka, aby ten kříž donesl. Když Ježíš Kristus slyšel ženy plakat a kvílet za něj, řekl jim: Dcery Jeruzalémské neplačte nade mnou, ale raději samy nad sebou plačte a nad svými dětmi (Lukáš, 23. kap., verš 27-28., Matouš kap. 27., verše 19 - 25.) Když Ježíš Kristus zemřel na kříži, roztrhla se chrámová opona, země se třásla a skály pukaly, hroby se otvíraly a zesnulí svatí povstali a ukázali se mnohým ve městě. (Evangel. Matouše, kap. 27., verše 50 - 54.) Ježíš Kristus vstal z hrobu, mnohým se ukázal a nakonec před zástupem vzhůru byl vzat do Nebe.( Ev. Marka, 16. kapitola.)
Ježíš Kristus také předpověděl zkázu Jeruzaléma (ev. Matouše kap. 24., verš 2., také ev. Lukáše, kap. 21., verše 6. a 20 - 24..) Stalo se tak v 80. letech od narození Ježíše Krista římskými legiemi. Židé si zakládali na svých nedobytných hradbách kolem Jeruzaléma a na chrámu, který byl postaven jako pevnost. Římské vojsko toto vše zbořilo, zničili, takže nakonec zůstala jen zeď nářků. Kdo z Jeruzaléma včas neutekl, tak byli všichni povražděni a městem tekly potoky krve. To byla odplata za to, co si Židé před Pontským Pilátem vyžádali.
Dnes žijeme v době konce tohoto negativního světa, jak bylo předpověděno a vše se jaksi opakuje. Je to smutné, že lidé jsou stále stejní, převrácení, většinou nepoučitelní. Psáno je ve Zjevení Jana (kap.18., verše 1 - 4.):" Padl, padl veliký Babylon a učiněn je příbytkem ďáblů a stráží každého ducha nečistého a stráží všelikého ptactva nečistého a ohyzdného. Nebo z vína hněvu smilstva jeho pili všichni národové a králové zemští smilnili s ním a kupci zemští ze zboží rozkoší jeho zbohatli. I slyšel jsem jiný hlas z nebe řkoucí: Vyjděte z něho lide můj, aby jste neměli účast na hříších jeho a aby jste nepřijali jeho rány." Také je psáno (Zj. kap. 21., verš 27.): Do Božího města nevejde nic poskvrňujícího a neb působícího ohyzdnost a lež, než toliko ti, kteří jsou zapsáni v knize života Beránkova.
Záleží na každém z nás, jak přemýšlíme, jak se rozhodujeme. Od Boha Pána Ježíše Krista máme svobodu měnit svá rozhodnutí, ale i odpovědnost za svůj život. V Novém zjevení Pána Ježíše Krista je nám vše potřebné odhaleno, nabídnuto, abychom se mohli vědomě a svobodně rozhodnout pro Něho a jeho Boží království, nebo proti Bohu. Z výše uvedeného stručného popisu událostí, předpovědi a toho co nyní prožíváme můžeme pochopit, jakou máme odpovědnost za svůj život. V knize Kazatel ( v 1. kapitole)" je. psáno: "Marnost nad marnostmi a vše (lidské) je marnost. Věk pomíjí a jiný věk nastává, ačkoli země na věky trvá. Vychází slunce i zapadá slunce a k místu svému chvátá, kde vychází." Tak podobně je to s námi lidmi. Po Babylonu byl Egypt, Osmanská - Turecká říše, Římské císařství, Francouzské císařství Napoleona Bonaparte, Anglická říše, Německá říše, Nyní ještě vládnou Spojené státy severo - americké prostřednictvím zejména NATO. Přijde Boží království.
Záleží na nás, zda respektujeme Boží řád, nebo ne, jak se rozhodujeme. Zatím ještě Pán Ježíš Kristus čeká na nás Odplata určitě přijde a v této naší situaci v době "Božích žní" se brzo projeví. Koukol bude oddělen od pšenice a spálen. Jan

| poselstvi