Brouzdej.cz

Výprava do minulosti

Poslední zářijová neděle začínala nevábně. Venku byla zima a po krajině se líně převalovala mlha. O půl desáte vyrazil z Lysé nad Labem poloprázdný osobní vlak. Minul starou, opuštěnou budovu skladiště vjel do té mlhy. Jak se blížil ke svému cíli, mlha okolo houstla. Lidé uvnitř mlčky sledovali bílou tmu za okny a potají přemýšleli, co se z té mlhy vynoří a jestli je vlak doveze, tam, kam má - na ono bohem zapomenuté místo.

Po nějaké době se z mlhy vynořilo zapadlé nádraží - cíl cesty našeho vlaku. Koleje odsud vedly jen zpět do mlhy, na druhém konci se za starým přejezdem ztrácely v zeleném porostu. Nádraží vypadalo opuštěně a přitom kdysi dávno odtud jezdily přímé spoje do Moskvy. Ale ty doby již stihla odnést minulost.

Od skupinky několika málo cestujících, kteří přijeli, se odtrhly tři postavy a vydaly se k opuštěnému přejezdu vstříc neznámu. A tak zatímco nádražáci přepojovali lokomotivu, aby se vlak mohl vydat na zpáteční cestu, tyto tři postavy zmizely v mlze. Postupně se před nimi vynořovali staré objekty zející prázdnotou. Uvnitř je očekávála oprýskaná omítka a khaki nátěr, všudypřítomné grafitti a odpad lidské civilizace.

Po nějaké chvíli zůstaly budovy za zády trojice, která teď postupovala po rozpraskaném asfaltu vstříc svému vytyčenému cíli. Po levé straně minuli rozbořený bunkr a na první odbočce se vydali doprava. Obešli starou závoru a ocitli se na obrovské letištní ploše. Ta se ztrácela v nedohlednu. Postupovali tiše kolem hangárů, na nichž byla azbukou napsaná písmena a poté číslo. Kolem dokola se rozprostíralo pole betonových panelů prorostlých trávou.

Mlha se postupně rozplynula a krajinu kolem zalévalo dopolední slunce. Z jednoho hangáru se jim naskytl výhled na opuštěné, smutně vyhlížející sídliště. Na okamžik se zděsili, kde to jsou, co se v té mlze stalo. Ale pohled přes letištní plochu na stanové městečko a probíhající festival je ubezpečil, že na mlze nic nadpřirozeného nebylo.

Později když procházeli mezi opuštěnými paneláky zaslechli zvuk motoru, kolem nich se prohnala čtyřkolka, kterou řídil kdosi v plynové masce. "Co se tu děje?" honilo se hlavou trojici. Za zatáčkou potkali muže v kožené bundě, vojenské přilbě s ocelovými ostny, jak se kolem nich prohnal na motorce, která spíš vypadala jako něco nalezeného na smetišti.

A o pár metrů dál je zastavila dvojice otrhanců, každý s nich třímal něco, podobného halapartně a jednomu z nich se přes rameno houpal nebezpečně vyhlížející kvér. "Že by se v té mlze přece jenom něco stalo? Nějaký posun v čase ..."

Vskutku nikoliv (kdo očekával povídku, toho musím zklamat). Jenom jsme měli to štěstí, že jsme se do Milovic dostali v době, kdy končil larp s názvem PASS. Okolí sídliště a letiště Boží dar k takovýmto akcím jenom vybízí. Ostatně je to velmi oblibená destinace hráčů airsoftu a paintballu. Atmosféra místa je dost hutná i když není po ránu mlha a až na nepřítomnost radiace to vypadá jako v Prypjati.

Před lety to bývalo hlavní sídlo sovětských vojsk v Československu. Na sídlišti byly ubytovány rodiny důstojníků, v letištních hangárech umístěné stíhací bombardéry SU-25. A nedaleko v kopcích se nacházelo hlavní veliteství "Mordová rokle". V roce 1991 odsud odešel poslední sovětský tovaryšč a místo bylo zanecháno napospas přírodě. Netrvalo dlouho a nalezli jej sprejeři, jejichž umění je vidět na každém rohu a nedlouho po nich také airsoftové skupiny.

Kromě nich také lidé, kteří mají zálibu ve focení a prozkoumávání takovýchto míst. Můžete se ptát, co je na takovýchto místech láká, sám to nevím. Kamarád poskytl jisté vodítko: "asi to samé, co ostatní na výletech po hradech a zámcích". Odpověď by snad mohla být, že jejich atmosféra a fakt, že dokládají něco o naší civilizaci.

Nedávno se dokonce Milovicím a okolí dostalo té pocty, že posloužily jako reálná předloha světa pro ArmA2. Pochopitelně popis neposkytne tolik jako obrázky, nebo samotná návštěva místa. Proto jako ochutnávku nabízím fotky mého kamaráda z našich dvou výletů - urbex.wan-to.net.

Pro silnější povahy pak lehce psychedelická slideshow - youtube.com.

| OICW