Brouzdej.cz

Čekání na Godota

Život každého z nás je vlastně čekání. Když už nic jiného tak alespoň čekání na smrt. Je jen na nás, jak si takové čekání "ukrátíme", či čím jej zpříjemníme. Pak ale existuje ještě jiný druh čekání. Čekání zbytečné, čekání na něco, co možná ani nepřijde. Dalo by se říci flákání.

Nad tím druhým typem bych se chtěl trošku zamyslet. Pobídku k zamyšlení mi dala tragikomedie o dvou aktech od Samuela Becketta, podle níž jsem nazval i dnešní příspěvek. Na jevišti stojí dva lidé a baví se o životě. Postupně se divák dozví, že čekají na nějakého muže - Godota - který jim má dát práci. Čekání si krátí tlacháním o ničem. Večer se dozví, že Godot nepříjde. Další den to samé. Z dialogů tak nějak vyplyne, že už tam čekají hezkou řádku let.

Hra se tak trochu zamýšlí nad dnešním stylem života, nad každodenní rutinou a nad smyslem života. Poukazuje na nesmyslnost čekat až se smysl života dostaví. Celkem depresivní dílo. Díky němu jsem si ale uvědomil, že já také stále na něco čekám. Čekám na to, až se začnu učit. A ono stále nic. Každý den ráno vstanu, jdu si odsedět další den, z těch několika, které mi ještě zbývají do maturity, ve škole a říkám si, že odpoledne se budu učit. Jenže odpoledne se nic takového nestane. Nemám na to chuť a tak zabíjím čas. Další den to samé.

Je v tom kus lenosti, slabá vůle (i když vím, že bych se měl učit) a jakási demotivace. Když se na to podívám je to další z mých démonů. Bohužel s ním zatím prohrávám. Vypadá to, že asi čekám také na nějakého svého Godota. To jsem to dopadl. Já, kterému se hra (narozdíl od kamaráda, který mi jí doporučil) celkem líbila a zaujala mě, ale který život popisovaný ve hře odsuzuje, se chová přesně stejně. No mozná mě zaujala právě proto. Snad mi ukáže, že to není ten správný směr.

Nabízí se ještě otázka. Proč lidé vlastně takto čekají? Proč se poddají rutině života a o nic se nesnaží a jen čekají až přijde "Godot"? Jednou z odpovědí může být, že je to pro ně snažší. Naše doba nás vychovává k větší a větší lenosti. Informace z celého světa máme na dosah ruky. Když chceme napsat dopis stačí vzít mobil a poslat zprávu nebo jedním kliknutím odeslat e-mail. Rychlost přepravy z místa na místo se také zvyšuje. Máme čím dál tím více času. Ale nedokážeme jej efektivně využít a proto ten získaný čas zabíjíme koukáním na televizi, surfováním po internetu nebo hraním her. Neříkám, že všichni, ale mnoho lidí určitě. Naše civilizace pomalu ztrácí silnou vůli něco dělat.

Existují už dokonce myšlenky, že by práci za nás v blízké budocnosti mohli dělat roboti, neboť výzkum na tomto poli se žene kupředu. To bychom ale nemuseli dělat už vůbec nic. Zakrněli bychom. Je to opravdu to co chceme? Je opravdu rychlý pokrok pokrok? Nestává se lidstvo dekadentním?

| OICW