Brouzdej.cz

Démoni našeho života

Každý má své démony. Já, vy, zkrátka každý z nás má svého, mnohdy i svoje. Já dneska nad jedním takovým konečně zvítězil, i když to možná bylo vítězství Pyrrhovo.

Jedním z mých velkých démonů je záliba v hraní. Je sice pravda, že kdo si hraje, nezlobí, ale jsou určité meze, které by se neměly překračovat. Když mluvím o hraní, mám na mysli především počítačové hry. Jednak je mým hobby takové hry tvořit a proto je také musím i hrát, abych jako gamdesigner mohl shlédnout různé nápady, inspirovat se jimy a podobně. Možná kvůli tomu druhému nespatřila světlo světa ani jedna moje plnohodnotná hra, ale to bych spíše přikládal své lenosti a ztrátě motivace v půli cesty.

Nejprve bychom si ale měli říct, proč lidé hry hrají - nedávno jsem nad tím přemýšlel a toto je výsledek. Lidé hry hrají aby se odreagovali, aby unikli nějakým způsobem z reality a relaxovali. Možností se nabízí celá spousta, od FPS, přes strategie po RPG a spoustu dalších. Možná si říkáte, proč si teda lidé nejdou zaběhat, zaboxovat nebo do posilovny? Odpověď je prostá - hry vám nabízejí činnosti, které jsou v reálném světě nemožné, nebo velmi obtížné. Ano pravdou je, že sport je taky třeba, ale ono je také něco na tom, dát vašemu nejlepšímu kamarádovi "headshot" v Unreal Tournamentu.

Navíc pokud se vám váš život zdá fádní, nebo se cítíte jako vyvrhel a nula, tak ve virtuálním světě jste někdo - tedy vaše ego roste. Nehledě na to, že hry vám mohou pomoci vypěstovat reflexy, naučit vás taktice atp.

No ale zpět k našemu tématu. Existují hry, které jsou nudné, které jsou zábavné a pak tituly, které vás jednoduše nepustí, dokud je nedohrajete, popřípadě návykovky - hry s jednoduchým námětem (pochopitelně, mohou to být i velké tituly, ale ty bych zahrnul do první kategorie), které jste schopni hrát dokola a neomrzí vás. No a jednu z těch, které vás připoutají a nedovolí vám odtrhnout se, jsem si nedávno nainstaloval - Gothic II.

Je to takové akční RPG od německých tvůrců. Nicméně oplývá kouzelným světem, který je radost prozkoumávat. Zkrátka tohle je jedna z her, která vás vtáhne do děje - budete žít svojí postavu ve virtuálním světě a když náhodou nebudete u počítače, budete alespoň přemýšlet co podniknete, až se k němu dostanete.

Toto byl tedy ten můj démon, o kterém jsem mluvil v úvodu. Celé dny jsem nedělal nic jiného než, že jsem chodil ve virtuálním světě, což v případě člověka, který bude brzy maturovat není úplně ideální. Snažil jsem se odtrhnout ale nešlo to, pokaždé jsem byl donucen o onom světě alespoň přemýšlet. Tento týden jsem se chtěl začít na plno věnovat učení, leč nedařilo se. Rozhodl jsem se tedy pro změnu strategie - místo učení se soustředím na rychlé dohrání abych nebyl poté rušen. A nakonec se to i dneska podařilo. Zvítězil jsem nad svým démonem, otázkou je bylo to vítězství opravdové?

Nezbývá než doufat, že s dalšími démony budu svádět rovnější boj a že se mi je podaří vymítit, nebo alespoň usměrnit. A vám bych popřál také dobrý lov, protože s našimi démony bychom měli bojovat, nepoddávat se jim.

| OICW