Brouzdej.cz

Samota

Samota je zlá. Nevím jestli teď náhodou nekopíruji nějaký text nějakého songu, ale to je teď jedno. Jak si tu tak sedím s pivem nad klávesnicí a píši tyto řádky přemýšlím, co mě k tomu vůbec dovedlo a co z tohoto zamyšlení se nad situací nakonec zase vzejde.

Když říkám samota, nemyslím tím úplnou samotu - člověka bez rodiny a přátel. Na nedostatek přátel si totiž nemohu stěžovat. Mám spíše na mysli samotu duševní. Takový ten typ samoty, který vás přepadne, když sami jdete po Petříně domů, když jedete tramvají, posloucháte hudbu a sledujete lidi, nebo když se na párty zamyslíte - vypadáte úplně mimo - a kamarád se vás zeptá, proč jste smutní, jestli to je tím, že máte někde v Praze "starou", kterou jste s sebou vzít nemohli.

Teď, když už víme, o kterou samotu se jedná - někteří z vás to určitě zažili také - bychom se nad tím mohli zamyslet. Samota bolí, zajisté jste nad tím někdy přemýšleli a přišlo vám líto, že vám chybí nablízku nějaká duše, která vám opravdu rozumý. Díky které byste nemuseli přes ten Petřín chodit domů sami, nebo byste nemuseli trávit večery u počítače/televize/knihy. Došlo vám, že to je jakýsi depresivní stav.

Jenže jak z něj? Buďto se tím můžete nechat užírat - špatně. Zkusit najít nějakou spřízněnou duši - správně. Jenže právě v tomhle ohledu byl můj dosavadní život zajímavým sledem katastrof. Nabízí se tedy třetí možnost - koukat na to pozitivně. Jedna věc je, že si řeknete, že nějaká ta spřízněná duše tam je - zákon pravděpodobnosti. Dále, a to se dostáváme k tomu o čem bych se chtěl podělit, na tom můžete najít i světlé stránky.

Svět totiž není černo-bílý. Na všem se dá najít alespoň něco negativního i pozitivního. Naše samota má totiž ohromnou výhodu - dělá z vás svobodného a nezávislého člověka. Máte více času na sebe, na učení, na cokoliv si jen vzpomenete. Ale jak je to v životě se vším - něco za něco. Tato svoboda je vykoupena faktem, že nemáte s kým se o své zážitky podělit, či s kým je sdílet.

Navíc, jak mi někdo před časem řekl, občas je tento typ samoty velmi přínosný. Máte totiž čas popřemýšlet nad tím, co bylo minule špatně a těchto chyb se do budoucna vyvarovat.

Pivo v láhvi mizí a taktéž mizí i inspirace co psáti dále. Osvícení jsem sice na dně nenašel, ale zato jsem se s vámi podělil o nějaké myšlenky, které mě v nedávné době zase napadly. Jenom by mě zajímalo, jestli takhle budu mluvit i někdy v budoucnu.

| OICW