Brouzdej.cz

Sám uprostřed davu

Usmylel si jednou náš profesor jazyka českého, že bychom si mohli napsat takový experimentální sloh - psali bychom v hodině a on by sledoval jak to vzniká a na konci hodiny sebral a oznámkoval. Korzoval po třídě a sledoval pozorně naši práci. Téma bylo "Sám uprostřed davu", slohový útvar volný. Toto je to co z toho vzešlo.

Stalo se vám někdy, že nevíte, co je realita a co fikce? Podobné myšlenky se objevily v kultovním snímku Matrix a stále nedávají spát mnohým lidem.

I mně se něco podobného nedávno stalo. Vlastně se mi to stává občas i dnes. Člověk si tak jede tramvají, nebo jde po ulici, a poslouchá svojí oblíbenou hudbu. A najednou si uvědomí, jako by ti lidé okolo byli jen kulisa. V poslední době si často kladu otázku, kterou se lidé snaží zodpovědět již staletí, totiž: „Jaký je smysl života?“

Když nad ní přemýšlím, docházím neustále ke stejnému závěru, že život žádný smysl nemá. Všechny ty cíle jako maturita, vysoká škola, a jiné, jsou jen přechodné milníky v našem pomíjivém životě, jednou je překonáme. A co potom? Je zde nějaký hlubší smysl, nebo si tyto milníky jen klademe, abychom si nějak odůvodnili naší existenci zde. Buďto zde ten smysl není, nebo mi zatím uniká.

A tak tedy jedu dál tou tramvají, poslouchám svojí hudbu a sleduji lidi kolem. Nutí mě to přemýšlet, za jakým cílem ten který člověk jde, co je náplní jeho života. Zkrátka si opravdu připadám jako hrdina Matrixu, který, po dlouhém přemítání nad realitou a fikcí, najednou zjišťuje, že celý jeho dosavadní život je jen sen. Někdy se mi opravdu zdá, jako bych byl na té ulici sám, přitom je plná lidí, ovšem ti jen procházejí kolem, jsou jen jakási kulisa.

Každý si sní svůj sen, možná, že někteří dokonce smýšlejí jako já, nezajímají se o kolemjdoucí. Já, jako kdybych tam vůbec nebyl, jsem prostě jen já sám vprostřed tohoto divného davu.

Tento pocit zesiluje, jestliže se o své pocity pokusím podělit s ostatními. Začnou říkat, že jsem blázen a nihilista. Možná mají pravdu, a nebo se snaží zakrýt fakt, že smýšlejí podobně. Zvláštní je se nad tím zamyslet, vypadá to jako bych byl jediný, kdo si v uniformním davu uvědomuje, že je něco špatně, což se v Orwellovském světě rovná sebevraždě.

Otázka však zůstává: „Má existence smysl?“ Pokud ano, jaký? Zatím jsem dospěl k názoru, že ne. Logicky by tedy měla být ukončena. Má toto vůbec smysl? Něco je špatně, buď se světem tam venku, nebo na mé straně. Pokud má život smysl, zatím jsem jej neodhalil. Darwin kdysi řekl, že smyslem každého živého organismu je se reprodukovat. Pak je zde také náboženství, které dává věřícím smysl do života. Dle mého názoru uměle vytvořený prostředek, jak lidem dodat motivaci k žití, práci a v neposlední řadě také jak je ovládat. Z tohoto vyplývají dvě možnosti, buďto se mi podaří nalézt nějaký pomíjivý smysl života, a tedy budu asimilován davem, nebo zůstanu odlišný. Otázka je kdo vlastně žije v iluzi, jestli já, nebo dav. Je toto realita, nebo fikce?

| OICW