Brouzdej.cz

Přání k narozeninám

Báseň...

Temnota odchází a já rukou svou,
poezii pro tebe zkouším psát.
Čas běží neúprosně a léta plynou,
přemýšlím jaká slova tobě přát.

Přeji Ti, krásná růžičko rozkvetlá,
nechť slunce nad tebou září.
Ať nikdy Tvá duše nestrádá,
též v lásce se Ti daří.

Znám Tě již několik let,
jedenáct básní jsem Ti psal.
Když podívám se zpět,
za své činy bych se červenal.

Tisíce textovek létalo sítí,
bylo jaro a obloha blankytná.
Věnoval jsem Ti luční kvítí,
byla jsi tenkrát zadaná.

Tvé srdce patřilo jinému,
básník tiše zhasil svíci a žal.
Stát se to může každému,
já o tvoji přízeň usiloval.

Jsem naivní básník, což chápeš snad,
kytice růží pomalu usychá.
Půjdu se umýt a potom spát,
láska v mém srdci utichá.

Poslední sbohem a slovo poety,
dvě temné postavy pod lípou stojí.
Vášnivé polibky na tvé rety,
zlomené srdce opravdu bolí.

Sám bloudím tím světem bláznivým,
jinou dívku já nehledám.
Svěřím se Ti s malým tajemstvím,
na Tebe stále vzpomínám.

Stárnu, roky plynou a moji tvář,
pokryly vrásky stařecké.
Tvá láska přivedla Tě před oltář,
dala jsi slovo manželské.

Shrbený stařec nad hrobem stojí,
rukou svou srovnává květiny.
Jeho láska pomalu se hojí,
on v životě zapomněl na ženy.

Uzavřel oči své a nevnímal,
cizí květy rostoucí v okolí.
Dlouze do dálky se jen díval,
snad doufal, že osud mu dovolí.

Snad věříl, že osud mu dovolí,
aby viděl opět jen Tebe.
Však marné jest jeho čekání,
jako hluboce modravé nebe.

Dva jiné životy, každý cestou svojí,
nikdy jsi starce nechtěla.
Zlomené srdce opravdu bolí,
tvá láska pro něho nebyla.

Zůstávám sám.
Nehledám.
Lásku.
...

| literarnicafe