Brouzdej.cz

Vzpomínky starce

Báseň...

Tvůj úsměv bortí skály,
tvé oči jsou hloubkou moří.
Vlasy ti ve větru vlály,
naivní básník se ti dvoří.

Tvůj modrý svetřík oblaka jsou,
kolem slunce a blankytný jas.
Po zelených lukách dva milenci jdou,
je slyšet ticho, snad zastavil se čas.

Láska jest kruté trápení,
básník usedá na prochladlý kámen.
Neslyší to milostné vábení,
tiše se modlí a říká Ámen.

Stařec odložil pero a plášť,
dlouze se podíval do dály.
Necítil nenávist ani zášť,
vzpomínal na doby, jenž se udály.

Myšlenky jeho bloudily krajinou,
tvůj obraz na stěně házel stíny.
On zůstal sám pro dívku jedinou,
tu dívku však vzal si muž jiný.

| literarnicafe