Báseň...
Životem kráčím dlouho už sám,
přesto dívku svou nehledám.
Snad tiše věřím v lásku tvou,
květinu na poušti rozkvetlou.
Jsem naivní básník, chápeš to snad,
postavím sochu i višňový sad.
Otevřu chrámy, rozsvítím svícím jas,
bych spatříl Tebe, snad uvidím nás.
Mlžný opar provází svítání,
já tiše čekám a stojím na stráni.
Kolem luk a zurčících potoků,
srdce mne bolí, neb jest z okovů.
Moudrý stařec odložil knihu svou,
trápení láskou snad přestanou.
Chvilku se odmlčí, do dáli upře svůj zrak,
zůstávám sám a osud chtěl to tak.
| literarnicafe
ABC Brouzdej ; blog @ brouzdej.cz | Přihlásit se Vytvořil Pavel Ptáček © 2003 - 2005 ( o webu ) | Web neměří žádnou návštěvnost, ani nesbírá osobní údaje. Proto tady není cookie lišta.