Báseň...
Dlouho už mlčíš, přesto já vím,
že ve tvém srdci tiše spím.
Čekáš až svěřím se s láskou svou,
květiny na louce jen pro nás rozkvetou.
Kráčím však pomalu, nechci Tě ranit,
spěch lásce nesluší, snadné je ztratit.
Těžší však nalézt cestičku k sobě,
život jest složitý, přec toužím po Tobě.
* * *
Když se zahledím do Tvých očí,
vidím dvě modravé studánky v lesích.
Když uslyším Tvůj zvonivý hlas,
nastane ticho, to zastavil se čas.
Tvé jemné prstíky dotknou se klavíru,
pak zurčící hudba zaplní sál.
Otvíráš lidem srdce a duši,
vnímám tu hudbu, prosím, hraj dál.
| literarnicafe
ABC Brouzdej ; blog @ brouzdej.cz | Přihlásit se Vytvořil Pavel Ptáček © 2003 - 2005 ( o webu ) | Web neměří žádnou návštěvnost, ani nesbírá osobní údaje. Proto tady není cookie lišta.