Brouzdej.cz

Dívka u jezírka

Báseň...

Kráčím cestou svou na předměstí,
ona stála sama u jezírka.
Házela do vody malé kamínky,
snad byla to náhoda či štěstí.
Krásná jak sluníčko byla ta dívka.
ten den pro nás svět byl malinký.

Sklopila smutně své modré oči,
mohu Ti pomoci, ptám se jí tiše.
Mlčky se otočí, sníh kolem roztává,
květiny rozkvetou, zima se loučí.
„Nevím jak, mladíku, je na vás spíše,“
„pochopit, že láska jest kouzelná.“

Sedíme u jezírka a říkáme slova,
životy mílovým krokem jdou.
Osud nám přichystal setkání,
hvězy se ukáží, temná je obloha.
Smutně se loučím s láskou svou,
sleduji, jak ona odchází.

| literarnicafe