Brouzdej.cz

Prázdniny: Historie a současnost

Myšlenku volných dnů, ve kterých by si student odpočinul, přednesl poprvé v roce 1341 Yann Van Tierrot, katecheta francouzské církevní školy, na shromáždění vysokých církevních hodnostářů.

Svůj nápad obhajoval tím, že se duše studenta naplňuje věděním v průběhu studia a je třeba po určitý čas rozjímat nad naučenou látkou. Vysocí církevní hodnostáři se však vyslovili proti. Přes to se podařilo Yannu Van Tierrotovi prosadit, že se budou moci studenti v den významného církevního svátku zúčastnit bohoslužeb a v ten den nebude probíhat vyučování.

Roku 1529 dospěl uznávaný holandský pedagog Nielsen k závěru, že by si mohli studenti po určitý čas spočinout od vědění. O vzdělávání na školách se v tuto dobu staral správce pečeti Kreansen, kterému také Nielsen nastínil svůj ideu. Správce pečeti s myšlenkou volných dnů souhlasil a po konzultaci s církevními hodnostáři stanovil dobu odpočinku na 14 dní. Zejména chudí studenti o těchto volných dnech pracovali ve městech za mzdu, aby si vydělali na další studia. Naproti tomu studenti, pocházející z bohatých rodin, hojně a často pořádali oslavy ve kterých se pilo a veselilo do pozdních nočních hodin. Tento způsob trávení volných dnů se nelíbil církvi, která napsala správci pečeti dlouhý dopis ve kterém odsoudila chování studentů z bohatých kruhů. Církev v dopise navrhla zrušit volné dny, protože je studenti neužívají ke zpytování svědomí a studiu bible. Správce pečeti Kreansen na doporučení církve volné dny odvolal.

V roce 1721 bylo v protestantské Anglii schváleno rozhodnutí Viléma Oranžského, že mohou studující církevních protestantských škol využít 60 dní ke volnému studiu bible. Jelikož na anglických školách studovali především bohatí studenti, kteří pocházeli především z přísných šlechtických rodů, oněch 60 dní skutečně využili ke studiu bible. Král a církev mohli být spokojeni.

Školy v Českých zemí přibližně do 17. století neměly volné dny. Studující se pilně připravovali na semináře a na odpočinek nebyl čas. Jan Amos Komenský, tehdy jako mladý člověk, spatřoval velké nedostatky ve školní výuce. Když nabyl nějaké zkušenosti pobytem v cizině, navrhoval aby měli studenti v Českých zemích dny, které by byly vyplněny odpočinkem. Až teprve za vlády Marie Terezie byl vydáno rozhodnutí, že mohou studenti využít 36 dní k odpočinku od studia.

Rok 1918 přinesl velké změny nejen vznikem nového státu, ale i prodloužením prázdnin na dobu, jak je známe dnes. Radost ze vzniku nového státu zkalila o několik let později okupace nacistickými vojsky.

Po osvobození a konci 2. světové války se Československo stalo součástí tzv. východního bloku. Dny prázdnin byly vyplněny především pionýrskými tábory a zájezdy k moři do Bulharska a Rumunska. Rodiče také brali své děti na chaty a do přírody. Způsob trávení prázdnin byl prakticky stejný jako dnes, přestože například v cestování byli občané Československé socialistické republiky velmi omezeni.

Dalo by se říci, že se na prázdninách po sametové revoluci nic nezměnilo. Pionýrské tábory byly nahrazeny znovu obnoveným skautským hnutím, rodiny z měst jezdí na chaty a studenti středních škol vyhledávají brigády na kterých by si mohli vydělat nějaké peníze. Prázdniny jsou také využívány k zájezdům do zahraničí, především na západ, protože zájem jezdit do bývalých socialistických zemí pochopitelně opadl. Jen velmi málo studentů se věnuje přes prázdniny opakování naučené látky z minulého školního roku. A jen jedno bylo od počátku stejné. Žáci a studenti se na prázdniny velice těšili a těší…

PS: Jedná se o mystifikaci.

| literarnicafe