Brouzdej.cz

Všechno utichlo... Obklopují mě tma a ticho... Děsivý pocit...

Dnes jen něco malého, metaforického... (Ačkoli silná výpověď to tedy je!) Nechce se mi psát vlastními slovy o tom, co se stalo, co se děje...

Tvoje mlčení

Odešla jsi. Odešla jsi, má lásko.

Vědoma si světla zelených hor, úzkou stezkou

jsi, chtěj nechtěj, odkráčela k javorovému lesíku.

Dávná přísaha, jak květina ze zlata tvrdá a zářivá,

se v ledový prach proměnila a s větérkem jednoho

vzdechu odletěla.

Vzpomínka na první ostrý polibek otočila ručičku

kompasu mého osudu, ustoupila a zmizela.

Ohluchnul jsem při poslechu Tvého voňavého

hlasu, oslepnul jsem při pohledu na Tvůj obličej

jak květina.

Že láska je lidská, že když se setkáváme, už

předem se můžeme obávat odchodu - to všechno

jsem věděl, ale loučení přišlo tak náhle, že překvapené

srdce jen puká novým smutkem.

Ale protože vím, že kdybych loučení udělal

pramenem marných slzí, sám bych lásku zničil,

sebral jsem sílu nepřekonatelného smutku a nalil ji

na temeno nové naděje.

Stejně jako se při setkání obáváme loučení,

při loučení věříme, že se znovu setkáme.

Ach, odešla jsi, ale já Ti sbohem nedal.

Píseň lásky, která nepřemohla svou melodii,

halí Tvoje mlčení.

Manhe Han Jong-un (1879 - 1944), zen-buddhistický mnich

sb. Tvoje mlčení (1926)

(přeložila Ivana M. Gruberová)

| lazarus