Brouzdej.cz

Budu mít dítě, budu mít dítě, BUDU MÍT DÍTĚ!!!

Kdo by to byl čekal?!

Je to neuvěřitelné... Su nadšená!!!
Odpusťe tu záplavu výkřičníků, ale jinak to prostě NEJDE!!!

Dozvěděla jsem se to (oficiálně) dnes ráno; ale myslela jsem si to už delší dobu... Jednoho rána (ehm, spíše dopoledne) jsem se vzbudila a neměla jsem chuť ani na kafe, ani na cigaretu, po dlouhá léta dvě nedílné součásti mých začátků dne - a to i v případě, kdy jsem zaspala...
Nejdřív jsem si myslela, že jsem asi nemocná, nebo co? (Cože, ty nebudeš kouřit?!) Pak mi následující dvě rána bylo blbě... Fajn, su asi nemocná. Ale teplotu jsem neměla a jinak mi bylo opravdu fajn! (Cože, ty už třetí den nekouříš?! Jsi přestala?? Jako jak nemám chuť?!)

Tak to šlo pár dnů; už mi ta absence touhy po nikotinu, dehtu a dalších sračkách začínala být podezřelá... A pak to přišlo - totiž, vlastně nepřišlo! A tak jsem po dvou dnech čekání (jinak vždy přesná jako švýcarské hodinky) lehce znervóznělá vyrazila do lékárny, koupila si 3 testy (šikovně přesvědčivá paní lékárnice) a druhý den ráno za asistence D. (který však pochopitelně stál za dveřmi, že; tudíž spíše podpory než přímé asistence) vykonala všechny 3 testy. A ve všech třech jsme uspěli!!!

No řekněte, není to fantastické?! Něco miniaturního, stvořeného námi dvěma, se teď uvnitř mne začíná rýhovat...


Zvláštní je, že člověk, který ještě před půl rokem vehementně odmítal jakoukoli možnost mateřství, dnes brečel, když mu doktorka potvrdila graviditu. A brečela jsem znovu, když jsme dnes s D. oslavovali a pili dětský šampus a spočítali si, že naše děťátko se možná narodí na narozeniny mého otce, F., nebo možná matky...

Brečím i teď...
Byla jsem vůbec někdy v životě šťastnější??

| lazarus