Brouzdej.cz

Dopis pro D. (pokračování)

Ovšem ani tentokrát si jej adresát nepřečte..

Milý D.,

tak už jsou to 2 měsíce - a to jsem v té době H. tvrdila, že žádná výročí sledovat nebudu... Holt jsi mě asi převálcoval trochu víc, než jsem si byla schopna v danou chvíli připustit... Ovšem z nějakého bizardního důvodu (říká se mu snad zamilovanost?) mi to jaksi vůbec nevadí...

Můj milý D., je to zvláštní stav... Snažím se někde hluboko v sobě vyburcovat své ratio, aby mě přinutilo tolik nejásat. Su asi podivný, nevyléčitelný případ masochisty, který místo aby si užíval, že je šťastný, pokouší se hledat nedostatky. Nikdy předtím jsem to nedělala a vždycky se časem (dříve či později, je to jedno) nějaké objevily. Teď je to jiné... Teď jako bych se zalekla toho, že i člověku - takové nule - jako já, je dopřána láska.

Můj hlas tam kdesi uvnitř říká, nejásej, on je jako K., vždyť i hlas má v telefonu stejný... Ale Ty nejsi jako K. Paradoxní je, že o tomto opaku musím přesvědčovat samu sebe. Hlas sice podobný máte, ale tady veškerá podobnost končí. Vlastně ještě jedna - K. byl první člověk, do kterého jsem byla zamilovaná. S T. to bylo jiné, to bylo víc přátelství než milenecký vztah. Však jsem to taky H. jednou řekla: "Jsme už spíš jako bratr a sestra, což mi momentálně absolutně vyhovuje." Vyhovovalo mi to poměrně dlouho; totiž možná ani moc ne, ale chyběla mi odvaha to změnit... Pak stačila jedna jediná Tvá věta, D., a odvahu jsem našla.

Su zamilovaná, su šťastná - a to díky Tobě, D. Protože Ty jsi mě osvobodil z mých vlastních spárů...

| lazarus