Brouzdej.cz

Malá noční můra

Dnes je to rok a týden, co jsem se chtěla zabít...

Právě jsem měla šílenou noční můru... Musím to okamžitě sepsat, protože D. už spí a musí to, prostě MUSÍ ven... Nemůžu to v sobě držet, nedokážu to v sobě udržet...

Ještě teď se celá klepu...

Dnes je to tedy rok a týden... Rok a týden, ach můj Bože...

Uvědomila jsem si to hned, když jsem se vzbudila... Šíleně, šíleně mi buší srdce, celá se klepu...

Zdálo se mi, ach Bože, bylo to tak živé.... Že ležím na zemi, před svou postelí... Ale že ty dveře se neotevřely a nepřišla Lída... Upírala jsem zrak na ty zatracené dveře; věděla jsem, že se objeví a zachrání mě, pomůže mi... Ale dveře zůstávaly zavřené a já na ně koukala a říkala jsem si, ne, takhle už mě to nebolelo, vždyť už předtím přišla, takhle ne, TAKHLE MOC to nebolelo.... Za chvíli byla ta bolest tak silná, že už jsem nebyla s to ji vnímat... Pořád jsem ale strnule zírala na ty zpropadené dveře a najednou se mi na nich ve vteřině promítl tenhle uplynulý rok, rok a týden, prostě úplně všechno... A ve zlomku vteřiny, kdy jsem v duchu ze všech sil křičela Ne, nechci, nechci umřít, chci tohle všechno PROŽÍT! - tak v tom momentu jsem zemřela...

Jsem z toho úplně vyděšená... Takhle by to tedy vypadalo, kdyby Lída skutečně nepřišla?!

Dnes mi opět Smrt přejela svám studeným prstem po páteři... Ale místo abych se pokoušela otočit se a obejmout ji, otřásla jsem se strachem...

Že by obroda? Znovuzorzení?? Ach, Platone, proč Vy máte vždycky pravdu...

Má ataraxiá že na mě čeká za branami umírání?? Ó Bože, jak jsem jen byla naivní! Není to žádný skautský tábor, ani dovolená na Madagaskaru... Ve skutečnosti je to tak hrůzyplné...

Ale teď se tolik bojím... Co když si pro mě teď přijde doopravdy???

| lazarus