...mezi vzpomínky...
Včera v noci jsem poprvé naživo shlédla svou lásku z dob puberty. A stála jsem tam, obklopená tisícihlavým davem, pískajícím, pokřikujícím, tleskajícím; přikovaná k zemi, konsternovaná; bála jsem se pohnout, mrknout, spustit jej na vteřinu z očí. Měří něco ke dvěma metrům, ale jeho charisma šlehalo minimálně pět metrů vysoko.
Vybavila jsem si všechny ty hodiny, strávené se sluchátky na uších a se zavřenýma očima... Vzpomněla jsem si, jak jsem do učebnice fyziky vkládala jeho texty, aby to vypadalo, že se učím... Jak jsem poprvé v životě vyjela na kole Tesák v jednom tahu při poslechu jednoho jeho songu (který včera k mé velké radosti - až dojetí, řekla bych - také zazněl)... Jak jsem málem omdlela v knihkupectví, když jsem konečně sehnala jeho knihu; pak ji četla pořád znovu a znovu a zuřivě si v ní podtrhávala figury jako "Nastražené pasti křičely do světa jako nemluvňata." Jak jsem se ani nepohnula v kině, když promítali film, v němž hrál a zpíval... (Ostatně, chodím na něj pořád a vždycky čekám ten okamžik, kdy poprvé zazní jeho hlas a kdy ho zabere kamera.) Nikdy jsem nezapomněla, jak moc ten hluboký hlas miluji.
Dnes to nemá konec.
| lazarus
ABC Brouzdej ; blog @ brouzdej.cz | Přihlásit se Vytvořil Pavel Ptáček © 2003 - 2005 ( o webu ) | Hostováno u FORPSI | Doporučujeme: webmaster tools