Brouzdej.cz

Camus vs. záchod

Jak to chodí u nás doma

Když mi do pokoje přibyla obrovská postel, muselo nutně něco ubýt. Zvolila jsem psací stůl - jednak se mi nikdy moc nelíbil (kupovala ho matka) a jednak jsem za ním za poslední čtyři roky seděla dohromady asi třikrát.
A teď, při malém úklidu (ehm, ehm; trvá už týden :)) jsem narazila na zažloutlý notový papír. Je na něm napsáno A. Camus: Člověk revoltující a nějaká moudra, která jsem si při čtení zapisovala: Revolta se opírá o kategorické odmítnutí vpádu (jenž je nepřijatelný) ... Revolta + vědomí ... Revolta není svou podstatou sobecká - může ze sobeckých motivací vycházet, ale bude směřovat stejně proti lži jako proti útlaku. Nevzniká pouze u člověka utlačovaného, ale i při pohledu na útlak, jehož obětí je někdo jiný (→ ztotožnění se s druhým) ... A tak.
A tak si v tom čtu a říkám si, že to nechám matce na stole; má teď nějakou krizi kvůli otci a furt mluví o tom, jak se konečně vzbouří a bude zase nezávislá... Ježíši, pokolikáté už? No nic... A tak teda jdu do jejich pokoje, pokládám ten notový papír tisíc let starý (má skoro nárok stát se papyrem) na její stůl; pak si sedám a znovu se do něj začítám... To jsou moje nebo čí poznámky? Bože, jak jsme byli chytří; ať už to psal kdokoli...
Pak se po chodbě blíží matka. Má mysl v tu chvíli, jak bych to jen řekla, přetéká duchovnem. A moje drahá matka mi říká: "Nějak smrdí hajzl chcankama. Možná bys měla vzít Savo a trochu tu mísu vydrhnout. Vem si na to ty žluté rukavice, jsou vedle Brefu ve skříňce. Smrdí to jak na hlavním nádraží."
Ach jo...

| lazarus