Brouzdej.cz

Večeře

aneb Jíst se musí...

Dnes jsem měla vynikající večeři. Byla tak vynikající, že se o to s vámi zkrátka MUSÍM poděli.
Buďte rádi, že se dělím jen o zkušenost, protože o jídlo se nedělím nikdy.
Tak tedy:
Omáčka na těstoviny. Ovšem bez těstovin, protože je nemám. Olivy, které jsem si koupila k vínu, ale alkohol teď nesmím, takže jsem je musela využít jinak. A strouhaný sýr, který mi dnes donesla J., protože odjížděla domů a sýru měla doběhnout trvanlivost. Nu což, ve středu jsem za ni dojídala v hospodě krokety, tak proč pohrdnout dalšími zbytky.
Omáčku a olivy jsem si ohřála v hrnci, kterému se zvětšuje díra na dně. Je dost komplikované míchat tekutou omáčku - navíc když jsem do ní prskla i trochu kečupu, protože za 1. protlak nemám a za 2. má hnusnou oranžovou barvu, tak jsem ji chtěla kapku očervenit - když máte v hrnci díru. Ještě s mou šikovností, ach jo... Nicméně jsem slušně vychovaná, takže jsem po sobě (resp. po omáčce) utřela sporák. Kdysi mi rybáři říkali, že jsem jediná, kdo to na celé koleji dělá. Smutné, zvlášť když zdaleka nejsem jediná, kdo při vaření cintá. Chudák sporák, občas skutečně vypadá, že má za sebou velmi pohnutou historii. A ono je to přitom jen pár hodin, co o něj láskyplně (ehm, ehm) pečovala uklízečka.
Večeři jsem slupla. To víte, hlad vás naučí říkat "slupla" a dokonce i tvářit se, že vám to chutnalo... Ovšem korunu tomu nasadila moje babička. Volala mi, jak se mám, co jsem večeřela ("Báječné těstoviny s omáčkou, babičko.") a řekla, že doma měli plněné papriky a že na mě mysleli, protože ty bych si určitě taky dala. No, dala - sakra! Slintám při představě rajské (doslova Rajské rajské), kterou společně vytvářely matka s babičkou. Nechápu, kam se tyhle geny mohly ztratit - ony dvě, taková silná dvojka; a já, jen o generaci mladší, přitom naprostá kuchařská tragédka. Dokonce jsem jednou u T. málem podpálila kuchyň, když jsem se pokoušela uvařit mu česnečku. Štěstí, že jsem si ohně všimla dřív, než on. Jinak by mě tam už nepustil ani uvařit si čaj.
Docela se těším, až budu doma. Ta trocha řečí, co musí člověk poslouchat... Kvalitní výživa za to možná stojí.

Přeji vám dobrý den, popřípadě i dobrou chuť.

| lazarus