Brouzdej.cz

Pro Platona...

...který teď spí a čerpá tak síly na další den...

Před chvílí jsem umývala nádobí a hlavou mi letěly tisíce myšlenek.
Teď, když jsem usedla k sešitu, chopila se pera a kolem sebe rozložila knížky, aby to vypadalo, že si dělám poznámky, nemohu si vybavit ani jedinou.
Nikdy ze mě nebude spisovatelka. Je to příliš vznešené a náročné na to, aby se tomu mohla věnovat taková nicka, jako jsem já.
Je zvláštní, jaké naděje do mě všichni vkládají.
Je podivné, jak jsou všichni přesvědčení o tom, jak jsem inteligentní.
Je to nebezpečné.
Protože bych si to o sobě mohla taky začít myslet...

"Ptáci sedící na ramenou svatého Františka."
Nádherný obraz. Proč jen nenapadl mě, ale tu brunetu s koňskými zuby?

Proč nedokážu žít svobodně?
Proč v sobě neumím probudit tu prostou, lidskou, jednoduchou radost ze života?

Proč toužím jen a jen po smrti?
Mé jediné vysvobození...

Všichni se snaží, všichni se tolik snaží vlít mi do žil trochu krásy života, trochu vůle žít...
Ale marně.
Nefunguje to.

Jsem předem odsouzená k zániku.
A co je mnohem horší, zemřu, aniž by mi kdo porozuměl.
Protože moje duše je příliš černá a moje mysl příliš temná na to, aby se prodraly na denní světlo.

Zemřu v noci. Sama. A bude to setsakramentsky bolet.
A o tom, co bude potom, stále víc a víc pochybuji, i když nahlas samozřejmě říkám všechny ty své eklektické náboženské představy.
Vnitřně jaksi cítím, že už nebude nic.
Opustím své tělo a tento svět a rozplynu se kdesi v univerzu.
Jak jinak by mohl existovat výraz "kosmotvorné"??

7. 5. 2005


To jsem Vás ještě neznala, ale teď vím jistě, že je to určeno právě Vám...

| lazarus