Brouzdej.cz

Bez názvu

Text z jednoho rána, jehož přesné datum znám, ale nechci vás zbytečně zatěžovat...

Charakter. Slovo, které je obrovské. Zahrnuje v sobě tisíc a jednu věc. Má rozměry vesmíru. A mně osobně asi chybí.
Říká se "morální kocovina". Většinou je spojená s alkoholovou kocovinou. Člověk ráno stojí pod sprchou a snaží se smýt ze sebe vše ze včerejší noci. Třikrát si naplácá na hlavu šampón, čtyřikrát se celý omyje sprchovým gelem, drhne se lufou...
Ale výčitky nesmyjeme ani desinfekcí. Do víru dnešního dne sice vyrážíme čistí a voňaví, ale v duši máme pusto, prázdno a černo. Miluju výraz "černá duše". Škoda, že se dnes užívá i v jiných souvislostech, než jen špatné svědomí...
Kráčíme po ulici, navenek docela lehce, ruce v kapsách, hlavu jakoby v oblacích; přitom hlava je spíš zastrčená v záchodové míse a my jdeme s těžkými, zatraceně těžkými botami na nohou.
Jak snadné je skrýt se za rozzářený obličej, široký úsměv a veselé oči.
Jak těžké je skutečně mluvit o tom, co nacházíme ve svém nitru a co z něj vší silou prýští; nezavírat při tom oči, najít v sobě tu odvahu, být sám sebou!

"Štěstí je být sám sebou, hluboce, opravdově, bez kompromisů, i za cenu neštěstí."
Alberto Moravia.

Nač tedy psát, když už všechno podstatné jednou, kdysi spatřilo světlo světa; a zní to mnohem, mnohem lépe?!

| lazarus