...za beznadějí
Včera jsem při prohlížení přednášek ze stylistiky narazila na krátký zápisek, který byl napsaný zelenou propiskou na okraji stránky; viditelně k "Vymezení termínů text/komunikát, diskurs" nepatřil. Úplně jsem zapomněla!
Podělím se o něj, tak jak je, nemá smysl jej nijak cizelovat.
* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *
K čemu tohle všechno? Za čím se vlastně celý život pachtíme? Za vzděláním, penězi, láskou, uznáním? A proč? Aby se nám žilo lépe? Abychom se měli dobře? Abychom vyplnili prázdnotu. Tu šíleně velkou spoustu času mezi narozením a smrtí. A vždycky si říkáme: "Ráno se probudím a budu lepším." A pokaždé jsme stejní. Dáváme sami sobě sliby, které pak nikdy nedodržíme, a jsme proto na sebe naštvaní. Pak se rozhodneme, že si radši nebudeme nic slibovat, ale jsme smutní. Někdo tohle vůbec neřeší. Tím se vytvářejí zajímavé protiklady, ale můžeme si rozumět až navždy? A rozumíme si vůbec už teď? Ticho je nejvzácnější zvuk na světě. Proč během minuty ticha znějí sirény?
Proč raději nezemřít, než žít? K čemu vlastně tohle všechno?
| lazarus
ABC Brouzdej ; blog @ brouzdej.cz | Přihlásit se Vytvořil Pavel Ptáček © 2003 - 2005 ( o webu ) | Web neměří žádnou návštěvnost, ani nesbírá osobní údaje. Proto tady není cookie lišta.