Brouzdej.cz

Superstar a Bible

Superstar pohlo národem. Zaujalo, inspirovalo, zklamalo, rozčílilo či nadchlo. Jak se na Superstar dívá Bůh?

Bible je Boží slovo. Bible nás učí poznávat Boží vůli. Vrhněme si tedy světlo Bible na některé aspekty pořadu „Superstar“.

Několikrát jsem tento pořad viděl. Ilonka (má žena) se na to dívá a tak se to dostalo až k mému zraku a sluchu. Nepočítám-li to, že sedmačky,osmačky o tom dost mluví a ve volných chvílích na internetu se internetové stránky se superstar jen „protáčejí“.

Superstar má být někdo, kdo bude podobně jako hvězda „svítit“ na noční obloze. Je nepřehlédnutelná, obdivovaná. Úctu, respekt a slávu si vydobude skrze „kouzlo osobnosti“ podpořené schopností zpívat a tančit.

Co se týče hvězd samotných v Bibli, víme , že hvězda ukázala mudrcům cestu k místu narození Ježíše. Také se píše, že máme „svítit, jako hvězdy, které osvěcují svět“ – svítit do tmy. Ukazovat životem i slovem to, co Bible nazývá světlem. Zjevovat Ježíše Krista a jeho vůli.

(také se píše, že se nemáme doptávat hvězd a že Ježíš je „jasná hvězda jitřní“ - ale to jen na okraj pro zajímavost)

Hvězda je tedy symbolem v podstatě dobrým. Je tak používána.

„Naše“ superhvězda – to je titul pro člověka, který vyhraje „konkurs“ na „nejoblíbenějšího“ zpěváka části národa. Národ je do jisté míry směřován k této „superhvězdě“, jako i ostatním „hvězdám“. Mladí získávají podobné ambice, touží stát se také „superstar“. Touží získat pozornost, slávu, realizovat se, stát se viditelným, získat možná nějaké prostředky atp. Do srdcí těchto lidí nelze vždy vidět, ale jedno je jasné. Již ze samotného názvu soutěže je zřejmé, že nikdo, kdo zná Boha, by nebyl jím do této soutěže veden.

Motivy vedoucí k účasti v ní nejsou motivy, které jako křesťané máme mít.

Ježíš řekl „slávu u lidí nehledám“, a Písmo také vybízí: „nehledejme prázdnou slávu“. Většina lidí hledá v této soutěži zviditelnění a slávu – ta je ale před Bohem prázdná.

Dar hudby a zpěvu máme používat k něčemu jinému, než abychom vyloženě hledali obdiv druhých lidí a jejich přízeň. Zároveň abychom se tím vyvyšovali nad ostatní. Kdyby mi někdo nabídl titul „superstar“ (mně by ho nikdo nenabídl, protože někdy kuňkám jak žaba a tančit neumím skoro vůbec – ale jsou i jiné oblasti života, kde jsme v pokušení se vyvyšovat) a já ho přijal, musel bych se propadnout hanbou za tu „pýchu“. Nikdo, kdo tento titul přijme, není „pokorný“, ať už působí jakýmkoli dojmem. „Superstar“ – je titul pro někoho, kdo se vyvyšuje, ale Písmo nás učí spíše se zmenšovat. „Kdo se povyšuje, bude zmenšen, kdo se zmenšuje, bude povýšen.“

Superstar je někdo, kdo „svítí“ nad ostatními, nad průměrem, nad „slabčáky“. A že se to „slabčákům“ dá „pěkně smlsnout“, to lze také v této soutěži vidět. I když si za to částečně mohou sami, je pro mě trapná radost některých lidí nad tím, jak se někteří účastníci soutěže veřejně ztrapňují a zesměšňují. To Bůh nedělá. Myslím, že se tomu říká hvězdná pěchota nebo nějak tak.

Superstar vzbuzuje úctu a obdiv k lidem a „nadhodnocuje“ je více, než si zaslouží a také vzbuzuje posměch a pohrdání, „podhodnocuje“ jiné(také více, než si zaslouží). Co ale čekat od „světa“ – což je biblické označení pro opak Božího království. Zájem o superstar v našem národě jasně zjevuje, že náš národ je biblicky více ve „světě“ , než v Božím království. A svět tak prostě jedná. Jedny zbožšťuje a jiné zahání na okraj. To ale není Bůh.

A ještě dvě poznámky na závěr (jsou i jiné postřehy, ale neprodlužujme tento článek). Jedním z klíčových slov této soutěže je popularita. Popularita rozhoduje. Řekl bych však, že tak jako má popularita teoreticky vypovídat o kvalitách daných „objektů popularity“, tak také vypovídá o „celku, který popularitu dává a produkuje“. V určitých dobách a zemích byli populární lidé, kteří ve skutečnosti byli velmi zlí a zákeřní. Ti, kteří proti nim vystoupili, byli v dané skupině obyvatel (v místě a čase) nepopulární. Popularita dokáže být velice klamná a matoucí, zatemňující. Jako příklad můžu použít například „úžasnou“ popularitu Hitlera, který vzbuzoval nadšený jásot až někdy náběhy histerií, a přece jeho popularita byla klamná vzhledem k pravdě, lásce, pokoře, dobrotě. A tak podobně i mnohé „hvězdy“ filmových pláten a desek či cédéček nejsou ve skutečnosti těmi pozitivními svítícími „hvězdami“ , ale spíše „černými dírami“ přitahující druhé k jejich způsobu života, který se mi jeví mnohdy jako velmi „nezkrotný“. Vezmu-li například naši „slavnou hvězdu“, která má bezesporu své „osobní kouzlo“ – Karla Gotta, nechápu, jak může být člověk pověstný vztahem k více milenkám tak vyvýšený. Vlastně to chápu, vždyť je to – „svět“.

| Joel