Brouzdej.cz

Zkušenost s vedením Ducha

Bůh nás může vést, mluvit k nám a jednat s námi

V Bibli je napsáno např.:

"A Duch jej vedl na poušť."

Je tu zachycena nějaké skutečnost, že Duch -osoba s určitou vůlí, myšlením, pocity (Bůh) - působil na Ježíše takovým způsobem, že jej vedl. To znamená, že nějak způsobil -ať už pasivně nebo aktivně (že Ježíš si to uvědomoval nebo neuvědomoval) - a výsledkem toho působení bylo to, že Ježíš byl v pravý čas tam, kde měl být -na poušti - tam byl zrovna čas a místo pro Ježíše podle Boží vůle.

Jsem přesvědčen , že Ježíš to vímal aktivně a že takto prožil většinu svého života - v souladu s Boží vůlí, s jeho Duchem, v souladu s vedením od Pána.

Chtěl bych s vámi dnes sdílen zkušenost, kterou jsem na tomto poli učinil. Nikomu nevnucuji, že prostě vše zrovna tak a tak, jak budu psát funguje a tak to musí být, ale popíšu své subjektivní prožívání dané záležitosti a to, jak to působilo na mně.

V konečném důsledku pro mne osobně jsou to jasné zkušenosti s Božím vedením. Nechť vás povzbudí k tomu, abyste viděli, že Bůh je žívý, jedná s námi, má o nás zájem a má také pro nás nějakou svou vůli, nějaká místa, kde máme v určitých časech být a my to buď máme a stojíme v tom, nebo to míjíme.


Začalo to dříve a bylo to provázeno spoustou jiných drobností v životě, ale uvedu tři výrazné zkušenosti, přičemž ta třetí je to, o čem jsem chtěl mluvit.

Nejprve jsem se nějak dozvěděl, že Bůh nás opravdu chce vést a slyšel jsem svědectví o nějakém muži (nějaký služebník), který byl jako malý na poli, pocítil vedení Ducha jít určitým směrem - šel tedy tak jak vnímal - pak se to změnilo, pak znovu změna směru a nakonec byl myslím na stejném místě a udělal jakýsi čtverec nebo jak to bylo. Když se tomu divil, vnímal, že mu Pán řekl něco jako že jej připravuje a cvíčí.
(už si to přesně nepamatuji)

No a tak jednou, když jsme se ztratili v lese a šli se dvěma mlaďochy navštívit jakýsi dětský tábor, vzpoměl jsem si na to a řekl, že půjdeme "podle Ducha"(už jsem nějaké zkušenosti s poznáváním Božího vedení měl). Vzpomínám, jak jsme stáli na trojrozcestí jak z pohádky a vydávali se zrovna tak, jak jsem vnímal, že máme jít. ...došli jsme správně!


O něco později jsem se svou snoubenkou(tehdy ještě) stopovali v Polsku a v jakémsi větším polském městě nás dovezlli před to město a my měli stopovat až za tím městem na nějaké výpadovce..které to ale je a jak se tam dostat ..normálně se to řeší znalostmi, mapou či ptaním lidí ...přišlo mi ale, že máme opět jít jak vede Duch a že si to procvičíme.Tenkrát byly v Polsku povodně ...řešili jsme to tedy tak, že jsme .."někam" šli, ale protože jsme nedůvěřovali našemu rozpoznání vedení od Pána až tak moc, raději jsme se i ptali lidí kolem.
K zajímavému střetu došlo na jakési křižovatce, kde jsme podle rady jednoho měli jít rovně, ale Duch (tedy to, jak jsem vnímal jeho vedení) nás vedl doprava,jiným směrem. Tak jsme se raději zeptali kolemjdoucího a ten nám řekl, že normálně se chodí rovně, ale že po těch potopách je to "rovně" nepřístupné a nejde pak tamtudy projít a že tedy musíme doprava.--tedy tak, jak jsem byl veden jít. To bylo pro ně zajímavé a dobré zjištění.

No takto a podobně jsem trošku ochutnával, jaké to je vnímat vedení od Pána i ve smyslu konkrétní chůze a jití na nějaké místo a byl jsem připraven na zkušenost, která mne velice povzbudila.

Naši učitelé jeli do Prahy na divadlo, mohl jsem jet taky, ale nejel jsem, nepřihlásil jsem se. Odjíždělo se v pátek. V úterý jsem s někým mluvil a v tu chvíli se v mém nitru ozvalo svědectví -- tvé místo je v ten den taky tam, chci abys tam byl, máš být taky v Praze. (nebylo to slovy, ale význam byl zhruba ten, co jsem popsal)
Protože ale učitelé odjížděli v pátek už v deset hodin a já musel doučit (už jsem nebyl omluvený), řekl jsem si, že pojedu po obědě v jednu. Jediné, co jsem z Ducha věděl bylo to, že mám být v Praze. ...

Další plány nebyly jasné ..uvažoval jsem, že buďto přespím někde v Praze, nebo ještě ten večer pojedu do Liberce na biblickou a pak něco tam, nebo že bych se stavil za těmi učiteli do Prahy, tam kde budou ubytovaní?

Věděl jsem že další den chci být určitě v Liberci, ale jinak jediné co jsem věděl bylo, že mám sednout do autobusu a jet do Prahy.

Člověk má rád přiravené situace a plány, ale někdy Bůh jedná na základě důvěry a přivádí nás do nepřipravených situací, které jsou řešitelné jen skrze vedení a víru. Prostě důvěřuješ Bohu, že On ví, co dělá a nepotřebuješ za každou cenu všechny logické odpovědi ..jak, kde, s kým, proč...víš jen, že máš udělat to a to ... a ostatní se dozvíš třeba později....je to důvěra v Boží vedení ..bez ní ty situace nejsou moc řešitelné.

No já si ještě pamatuji na jasný Boží pokyn ve chvíli, kdy jsem šel do kanceláře pro adresu pobytu našich učitelů -to kdybych se jako v Praze rozhodl je třeba najít - a Pán mne velice jasně zastavil, že si to nemám brát.

A tak jsem vyjel..po cestě jsem byl s Pánem..a jak jsme dojížděli do Prahy..dostal jsem svědectví do srdce..čili vedení od něj, že ...ten večer budu s našimi učiteli . Bylo to nejen vedení..jdi tam a tam...byl to slib, že to a to se tak stane.

No ale problém byl v tom, že jsem nevěděl, kde jsou. S mobilem teď to není žádný problém, ale já tehdy buď neměl ještě mobil nebo číslo na nikoho z nich..nevím-mobil tam prostě nebyl. Trošku jsem byl nervózní, jak se v Praze vyznám..kde je najdu..co budu dělat, ale pak jsem "šel podle vedení Ducha". Byla to asi moje největší podobná zkušenost zatím. Šel jsem podle pokoje ve svém srdci a raději jsem o tom nepřemýšlel, bylo už pozdě a byl bych asi dost nervózní, kdybych o tom všem moc přemýšlel.

Věděl jsem , že jsou někde u nějakého chrámu či kostela..ale kde ten je, to jsem netušil. Dorazil jsem pod tím vedením do metra a teď byla otázka, kam nastoupím, doleva či doprava? Šel jsem tak, jak jsem vnímal v Duchu..pak jsem jel a při zastavení tramvaje vždy čekal, jestli vystoupit nebo ne..myslím, že hned při druhém jsem vystoupil a zase šel...někam....byl jsem jako malý kluk, který neví kde je a jeho táta ho drží za ruku a jde tam, kde On ví a zná. Ten kluk se jen drží za ruku a to je pro něj to nejdůležitější, nepustit se té ruky, držet se a vnímat ji..a podle toho jde. Podobně jsem tedy na tom byl, jen ta ruka nebyla fyzická, nýbrž duchovní.
(že by podobně šel Zacharjáš(možná pletu jméno) který,byl "veden duchum do chrámu")

No pak jsem došel k dalšímu nástupišti, změnil jsem tedy barvu metra a zase se ptal ..vlevo či vpravo? .. Pak jsem nastoupil a jel. Při jedné zastávce ..vždy jsem čekal na pokyn, že mám vystoupit..jsem vnímal ....tak a teď už to bude ..a na následující zastávce jsem tedy vystoupil. Vystoupil jsem někde těsně vedle toho kostela a tam už jsem pak věděl kam jít. Dojdu tam rozjařený radostí a oni, že už nemají ubytování..vůbec jsem nezapochyboval..najednou ta paní říká..počkejte, ještě se zeptám..a pak --- no přece ten večer jsem byl s našimi učiteli..jak Bůh slíbil.

To jsou jedny z mých zkušeností s Bohem, které mne velmi ve své době povzbudili a "poznal jsem Pána" v nějaké jeho schopnosti a vlastnosti. Schopnosti nás vést i v takovýchto situacích.

Boží líbost nad tvým životem se nepoznává skrze tyto zkušenosti, ty zkušenosti nemusí ve tvém životě takto nebo v takovéto podobě být a je to ok, ale každý z nás by měl jistým způsobem komunikovat s Bohem a nechat se jím vést v životě.

"když jste živi Duchem, nechte se jím také řídit"

| Joel