Brouzdej.cz

Z dění obchodního centra

A je tady do pětice dění jistého obchodního centra.

Někdy jsem opravdu nevycházel s údivu z toho, co někteří jedinci na pasážích obchodního centra předvádějí. Když jsem jednoho večera odcházel z práce, tak se mi u hlavního vchodu naskytl pohled na muže, který vjel na pasáž na velké elektrické koloběžce, zakličkoval si mezi užaslými lidmi, načež projel celou pasáž a vyjel z obchodního centra postranním vchodem.
Jiný muž nerespektoval zákaz vjezdu kol na pasáž a klidně si to velkou rychlostí jel po pasáži. Tohohle cyklistu jsem zahlédl už na velkou vzdálenost a k mému úžasu v plné rychlosti najel na travelátory, což je pohyblivá rovná plocha na způsob klasických eskalátorů-schodů. Rychle jsem se k začátku travelátorů rozeběhl, a když jsem k nim doběhl, tak jsem zahlédl, jak postava na kole projíždí rozevřenými dveřmi do garáží. Cyklista měl štěstí, že se prosklené části dveří zavčas otevřely, protože několik lidí do nich s nákupními vozíky narazilo. Na travelátorech se dali vidět i jiné věci. Jednoho dne jsem byl překvapen, když jsem na travelátoru spatřil několik vysmátých ležících dívek v kraťasek a tričkách. Díval jsem se na ně užasle a každá se ještě více rozesmála, když vstala a kolem mne prošla. Hodně jsem byl také překvapen, když dva lidé z jisté národnostní menšiny, co pochází z Asie, si posílali po travelátorech stylem, co připomínal kutálející se kouli po bowlingové dráze, basy plné piv. Samozřejmě, že jsem jim to okamžitě zarazil.
Jednou jsem dostal z vysílačky hlášení, že nějací lidé hrají na pasáži kopanou. A tak jsem sprintem běžel na tu část pasáže, kde šestice mladíků kopala do fotbalového míče, jako by byla na nějakém hřišti.
„Dobrý den mládeži! Tak tady se žádná kopaná hrát nebude!" řekl jsem jim.
„My jsme zkoušeli míč, co jsme si koupili," řekl mi jeden z účastníků pasážové kopané.
„Tak ho zkoušejte někde venku, ale ne tady."
Mladíci odešli s protaženými obličeji, snad překvapení z toho, že zde nesmějí hrát kopanou.
Drzost některých lidí byla opravdu velká. Vzpomínám si na jednu pani, která šla pasáží, zastavovala se u velkých květináčů a škubala listy z květin.
„Dobrý den. Ty listy přestaňte okamžitě trhat!" řekl jsem jí.
„Já si jich jen pár natrhám," řekla mi s klidem.
„To bohužel nesmíte. Kdyby ty listy trhal kde kdo, tak za chvíli tady ty kytky nejsou."
„Abyste se náhodou nezbláznil!"
„Já se určitě nezblázním. Zde se prostě nic z kytek nesmí trhat. Chápete to?"
„Kdybyste radši dával pozor na zloděje!"
„To taky dávám pozor, ale rovněž dávám pozor na to, aby na pasážích byl pořádek a dodržován návštěvní řád centra, který jste vy porušila."
Pani ještě něco naštvaně pronesla, a protože začala být středem pozornosti, tak odkráčela pryč.
O dění v jistém obchodním centru se dá toho ještě napsat hodně, ale o tom zase někdy jindy.

| insolitus