Brouzdej.cz

Z dění obchodního centra-4

Tentokráte na psí téma

Jednoho dne přiběhla ke strážnému na pasáži v obchodním domě žena a začala ze sebe chrlit, že se jí tady zaběhnul pes.
„Kde jste toho psa měla a jak vypadá?" zeptal se strážný.
„Von byl před hlavním vchodem a je to rotvajler," zněla její odpověď.
„Cože!" vyhrkl strážný.
„Von je v pohodě, von je hodnej."
To už se strážnému protočily panenky a začal říkat do vysílačky.
„Tady pani se zaběhnul rotvajler a asi nám běhá po centru…."
„Cože!? Kdo to běhá po centru?" ozval se tázavý výkřik z vysílačky.
„Rotvajler. Je prý hodný…“
„To si z nás dělá pani srandu?"
„Von byl u hlavního vchodu."
„A toho jako neměla přivázanýho?" vyhrkl tázavě ten, co seděl u kamer, přičemž rychle s kolegou přepínal na všechny kamery v obchodním centru.
„Ona ho nikdy nepřivazuje…,“ zaslechli z vysílačky hlas strážného.
„Vždyť má za psa bojový plemeno!" vyhrkl do vysílačky druhý muž, co seděl u kamer. Záhy všichni strážní hledali v nákupním centru hodného rotvajlera a kamery se otáčely všemi směry. Pes se nakonec objevil před obchodním centrem a pani s ním spokojeně odkráčela pryč a mnozí si v obchodním centru zhluboka oddechli.
Někdy se však stalo, že do obchodního centra nějaký ten pes přeci jen zaběhnul. To jsem si to kráčel po pasáži, když tu náhle jsem ke svému úžasu spatřil před sebou kráčet velkého psa. Překvapením jsem vytřeštil oči a při dalším pohledu mi bylo jasné, že ten pes jsem přišel sám. Tak jsem k němu pomalu šel a on s klidem mi kráčel naproti.
„Ahoj. Tady nemůžeš bejt," řekl jsem mu a tím jsem rozesmál lidi na pasáži. Pes vrtěl ocasem a klidně si to vykračoval dál. To už samozřejmě desítky lidí na něho a na mne hleděli.
„Počkej, kamaráde, musíš ven!" vysoukal jsem ze sebe a opatrně jsem psa uchopil za obojek. Ten však v tu chvíli vyrazil vpřed a vběhl do potravin, kde okamžitě jeho přítomnost vzbudila rozruch. A tak mezi regály pobíhal pes, který radostně vrtěl ocasem, a za ním běhali lidé z ochranky. Psa se nakonec podařilo dostat na pasáž a ten elegantně zase odkráčel k hlavnímu vchodu, kde si sedl a vyčkal příchodu majitele.
Jiný pes, jehož majitel nepřivázal, si to namířil hlavním vchodem na pasáž, kde jsem v tu chvíli byl já. Podařilo se mi ho dostat ven, ale sotva jsem se vzdálil, tak on zase vběhl na pasáž. Já se zase vrátil a on vyběhnul ven. Tohle se opakovalo po několik minut a pes to považoval určitě za jakousi hru, při kterém se dobře bavil.
Další pes zase po vkročení na pasáž si na ní po mém příchodu sedl a jediný nenásilný způsob, jak jej dostat ven, spočíval v tom, že jsem ho odnesl. Asi je vám jasné, že jsem to s tímhle psem musel udělat několikrát a jemu se to určitě velmi líbilo o)))

| insolitus