Brouzdej.cz

Poštovní historky-13

Sběratelská vášeň se nesmí přehánět o)))

I pošťáci mají různé záliby. Jeden můj kolega byl vášnivým sběratelem poklic z vozů aut. Touhle zálibou byl doslova posedlý. Bylo mi jasné, že ty poklice shání všude možně, a že využívá každou příležitost, kdy může nějaké získat. Přesto mne jednoho dne zaskočil, když se u něho naplno projevila sběratelská vášeň.
To jsme jeli ulicí ke křižovatce, na níž horní světlo semaforu svítilo červeně. Kolega za volantem jako obvykle koukal po automobilech, tedy spíše na poklice, co měly na kolech.
„Támhle to jsou hezký poklice. Ty ještě nemám," pronesl při pohledu na vůz, který projížděl křižovatkou.
„Kolik už máš vlastně druhů poklic?" zněla má otázka.
„Něco přes stovku," odvětil mi a orlím zrakem přehlédl kola ostatních vozidel. Pokud se snažil, aby jeho silou vůle nějaká poklice z kola upadla, tak se mu to povedlo. Na semaforu naskočila zelená a auta se rozjela. Vzápětí z jednoho kola odlétla poklice, což bystrému zraku mého kolegy neuniklo.
„Támhle vodlítla poklice!" vykřikl z plna hrdla, až jsem se lekl. A záhy k mému úžasu zastavil dodávku, otevřel dveře a doslova z kabiny vyskočil.
„Co blbneš!?" vyhrknul jsem užasle, zatímco on běžel napříč křižovatkou za kutálející se poklicí. Asi vám nemusím zdůrazňovat, že křižovatkou jezdily automobily a on mezi nimi kličkoval, přičemž se ozývalo troubení. Já jsem na něho zkoprněle hleděl a současně mi došlo, že se poštovní dodávka rozjíždí. Okamžitě jsem sešlápl levou nohou pedál od brzd a otevřenými dveřmi jsem sledoval postavu v modré uniformě, která stále běžela za poklicí. Ta se z křižovatky dokutálela až na chodník, kde jí kolega dostihnul. To už vprostřed křižovatky stojící poštovní vůz objížděly troubící auta s nadávajícími řidiči. A já jsem zároveň při pohledu skrz okénko v kabině a sklo v zadních dveřích uviděl jedoucí tramvaj. Jelikož dodávka stála na kolejích, tak mi bylo jasné, že ona se za chvíli svou přední části přiblíží nebezpečně blízko k zadnímu nárazníku poštovního vozidla. Sotva mi tohle proběhlo hlavou, ozvalo se cinkání tramvaje. A já jsem zároveň její předek uviděl ve zpětném zrcátku. Kdyby její řidič vystoupil a přišel k dodávce, tak bych mu rezignovaně řekl, aby počkal na mého kolegu, který si odskočil za poklicí. K tomu naštěstí nedošlo a vzápětí jsem spatřil postavu v poštovní uniformě s poklicí v ruce, jak sprintuje napříč křižovatkou.
„Ty blázne jeden!" vyhrkl jsem, když kolega usedl za volant.
„Já se vomlouvám, ale tahle poklice je nádherná! Tu si dám na svoje auto!" pronesl radostně.
„Ty si fakt blázen!"
„To už mi řeklo víc lidí. Není to poprvý, co jsem takhle běžel za nějakou poklicí. Jednou jsem kvůli jedný zastavil na dálnici."
„To se máš teda čím chlubit," mínil jsem.
Kolega se na svůj poklicový úlovek nemohl vynadívat a dokonce v jednom domě, kde sídlilo několik firem, s poklicí doběhl na WC a jí pořádně vyčistil. Co k tomu ještě dodat? Sběratelství má mnoho podob a někteří jedinci mu zcela propadnout. Nevím, jestli je to pravda, ale slyšel jsem, že tenhle pošťák odmontovával ze stojícího vozidla poklici, které se náhle rozjelo. A pokud je to pravda, tak měl určitě starosti, aby mu zůstaly všechny prsty.

| insolitus