Brouzdej.cz

Poštovní historky-12

Dvanácté poštovní historky jsou na trochu jiné téma, než ty předchozí o)))

To jsem takhle jednou seděl v poštovním voze a čekal jsem na kolegu, který šel doručit zásilku. Dlouho se nevracel a já jsem jej pojednou spatřil, jak plíživou chůzí jde kolem stěny garáže, která byla v ulici. Užasle jsem ho pozoroval a nechápal jsem, co u ní dělá. Za chvíli přišel s vytřeštěnýma očima k dodávce a sdělil mi.
„Hele, voni v támhle tý garáži šuka...!"
„Cože? A jak si na to přišel?" zněla moje otázka.
„Já jsem slyšel nějaký šílený hekání."
„A není v tý garáži puštěná televize?"
„To není. Já tam nakouknul. Jsou povotevřený dveře."
„A to si je viděl?"
„No, viděl. Ležej tam na sobě a jsou zrovna v nejlepším!"
„Ještě štěstí, že si je nevyrušil."
„Co je to za blázny!?"
„Prostě to na ně přišlo v garáži. Dělaj snad něco špatnýho?"
„Takhle v garáži v pravý poledne?"
„Tak jim běž říct, aby si to nechali na noc. Třeba tě přiberou a uděláte Švédskou trojku. A pak bych se mohl přidat i já a byl by z toho grupáč," řekl jsem s úsměvem. Kolega vytřeštil oči a opět se zadíval na onu garáž.
„Hele, nastartuj a jedeme!"
„Ty jsou ale hustý!" pronesl kolega.
„Nebuď vykulenej. Je to normální sex v garáži. Lidi to dělaj třeba i na střeše, a ještě je přitom filmujou."
Kolega zamžikal očima, nastartoval vozidlo, a když jsme jeli kolem oné garáže, tak začal pronikavě troubit. Nějak tu dvojici, co se oddávala sexu, nemohl rozdýchat.
Jednomu pošťákovi zase adresátka otevřela úplně nahá a řekla mu, aby šel dál do bytu. On zůstal stát jako opařený a doslova mu lezly oči z důlku. Vůbec nebyl schopný slova a byl naprosto ohromený. Současně lapal po dechu, ve tváři rudnul a záhy pro něho platilo lidové rčení, že je rudý jako rak. Přes práh nebyl schopný přejít, i když jeho přirozený bylo v pozoru. V následujících okamžicích se zmohl jen na koktání, když se snažil oné ženě říct, kolik má za zásilku zaplatit.
„A nechtěl byste to zaplatit v naturáliích?" zeptala se ho a jemu se protočily panenky, vyschlo mu v krku, přičemž polykal naprázdno. Vůbec nevěděl, kam se má dívat a zároveň na čele pocítil pot. To už pro na něho zcela platilo další přísloví, že stojí zaražený jako skoba ve zdi. Ona se nadále, tak jak jí pánbůh stvořil, před ním promenádovala v předsíni a hledala peníze. Pošťák si už začal připadat jako ve snu a podvědomě sváděl boj se svým chtíčem. Patřil však mezi ty, kteří se dokážou ovládnout, a na adresátku se nevrhnul. Od jejího bytu odešel v naprostém šoku s pocitem, že jsou mu extremně malé spodky. A když to pak vyprávěl, tak mnozí kolegové nechápali, že nevyužil příležitosti a práh nepřekročil.
Já jsem jednou měl zásilku pro jednu adresátku, která mně přišla otevřít poněkud spoře oděná a začala mě ostře svádět. To mne naprosto zaskočilo a záhy začalo být skutečností, že jsem jejím přičiněním vtahován do chodby domu směrem k jejímu bytu. V následujících minutách nastala taková zvláštní přetahovaná. Moc dobře jsem věděl, co by nastalo, kdybych jí podlehl. K tomu nedošlo a podařilo se mi od ní se odpoutat, načež jsem chodbou doslova sprintoval na ulici. A když jsem to říkal kolegovi, který se mnou doručoval, tak ten mi řekl, že něco podobného na něho zkoušela její matka. A já jsem jen vytřeštil oči a otevřel ústa dokořán.

| insolitus