Brouzdej.cz

Když se zazvoní na adresáty-5

Pošťáci si musí dávat pozor nejenom na psy o))

Všemožní domácí mazlíčci občas dokážou překvapit pošťáky i své majitele. Vzpomínám si, jak jsem jednou zazvonil u dveří bytu, které se záhy otevřely. A v tu chvíli na chodbu vylétl barevný opeřenec, který mi zakroužil kolem hlavy. Sotva jsem se vzpamatoval, tak z bytu vyběhla starší rozkřičená žena a ta začala ptáčka honit po chodbě. Chvíli běhala kolem mne, přičemž sprostě nadávala a pak náhle vběhla zpět do bytu.
„Já mám pro vás obyčejný balíček," vysoukal jsem ze sebe užasle, když ona zase vyběhla na chodbu, tentokráte s velkou síťkou v ruce.
„To je možný! Já ale musím chytit tu vokřídlenou potvoru!" vyhrkla. Pak si mne už nevšímala a tu síťku použila k chytání andulky. A tak se mi za okamžik naskytl pohled na to, jak pobíhá sem a tam po chodbě i po schodech za opeřencem, přičemž chrlila jedno sprosté slovo za druhým jako nějaký dlaždič. Když konečně ptáčka chytla, tak vztekle popadla zásilku a za pokračujícího nadávání vběhla do bytu. A já jsem ještě přes zavřené dveře slyšel nespočet sprostých slov.
Na ty, co doručují lidem zásilky, však čekají i jiná překvapení. Jistý pošťák byl notně překvapen, když mu otevřel adresát, který měl kolem svého těla obtočeného hada. Pošťák ztuhl a v následujících okamžicích by se v něm krve nedořezal, protože had se začal obtáčet kolem jeho těla.
„Ničeho se nebojte. Von není nebezpečnej. Je vochočenej a jen je zvědavej," řekl mu muž. Pošťák třeštil oči na hlavu plaza a nebyl schopen žádného slova. Ten se po chvíli vrátil na tělo svého majitele a stále v obličeji bledý poštovní doručovatel odkráčel po schodišti. A ještě dlouho měl na těle pocit, že se kolem něho vine had.
Jisté pošťačce zase otevřel dveře od bytu mladík, který měl velmi husté vlasy, co mu trčely všemi směry. Prostě měl na hlavě něco, čemu se říká brabčí hnízdo. A když mu ona dávala zásilku, tak si náhle všimla, že se adresátovi něco pohybuje ve vlasech. Zbystřila pozornost a vzápětí uviděla pavouka, což byl pro ni dvojnásobný šok. A to z toho důvodu, že měla z pavouků fobii.
„Co to máte ve vlasech!?" vyjekla tázavě a celá se okamžitě rozklepala.
„To je Karel," řekl jí s klidem mladík.
„Jééé...ááááááá..." rozlehlo se následně chodbou i celým domem a adresát zkoprněle vytřeštil oči. To už pošťačka za jekotu běžela po schodech a zastavila se až u poštovní dodávky před domem. A když v budoucnosti měla pro tohohle mladíka zásilku, tak pokaždé mu do mluvítka říkala, aby si sebou nebral pavouka.
Že na pošťáka může čekat ledasjaké překvapení po zazvonění na adresáty, dokazuje následující historka. Jeden doručovatel balíků měl zásilku pro adresáty, kteří bydleli ve starém domku se zahradou. Když stiskl zvonek u branky, tak jí otevřel po zazvonění bzučáku a on vstoupil na zahradu. Ušel jen několik a záhy ke svému zděšení i úžasu spatřil, jak proti němu běží něco, co připomíná prase. To už vyběhli ze stavení i ti, jimž ono zvíře patřilo. Poté se zahradou rozlehalo kvičení i výkřiky, přičemž se pošťák dal na útěk. Ale praseti neutekl a tomu podrazilo nohy, načež on přes jeho hřbet přepadl a rozplácnul se na zemi. Rychle však vstal a v úprku před ním pokračoval. Po zahradě pak pobíhalo sem a tam několik lidí i ono prase a pošťák měl nečekaný zážitek, na který do smrti nezapomněl.

| insolitus