Brouzdej.cz

Když přijdou opilci

V obchodním centru se dalo zažít ledacos, a někdy to byly i úsměvné situace.

Jedné noci jsem kráčel pasáží, když jsem uviděl před vchodem dvě postavy, které vrávoravou chůzí jím prošly. Vzápětí jedna z nich spadla a ta druhá o tu ležící zakopla. To už jsem v oněch postavách identifikoval dva muže, kteří viditelně pili přes svou míru. Oba se nemotorně snažili postavit na nohy, ale pokaždé sborově spadli na rohožku. Přitom si vzájemně nadávali, načež se jim podařilo postavit na nohy a následně nejistou chůzi vykročili pasáží k potravinám, které měly non-stop otevřeno. Do cesty jsem se jim však postavil já, jelikož řád obchodního centra zakazoval přítomnost takovýchto osob.
„Dobrý večer pánové, zde v tomhle stavu nemůžete být. Prosím opusťte tento prostor," sdělil jsem oběma a oni se zastavili. V prvním okamžiku na mne nechápavě hleděli a zároveň vrávorali do všech stran, což vypadalo dost komicky.
„My tady jdeme pracovat!" vyhrkl jeden z mužů.
„To jste se spletli pánové," řekl jsem jim.
„To vy jste se splet!" pronesl druhý muž a já jsem současně z jejich dechu pocítil závan jistého alkoholického nápoje. Zároveň mému zraku neuniklo, že jsou také dost špinavý a též jsem pocítil zápach, co se z nich linul. A to byl další důvod, proč museli opustit obchodní centrum.
„Tak pánové, odejděte!" vyzval jsem je.
„Nás vyhazovat nikdo nebude! My na vás zavoláme policii!" vyhrkl jeden z opilců a vytáhl z kapsy mobil.
„To samozřejmě můžete, ale vo to, to bude pro vás horší," řekl jsem. Muž všelijak v ruce s mobilem manipuloval a nakonec začal hrát divadlo, že se dovolal na policii. A přitom držel mobilní přístroj vzhůru jeho dolní částí, a ještě měl u ucha jeho zadní stranu.
„Vidím, že budu muset asi já tu policii zavolat," mínil jsem a oba se na sebe užasle podívali.
„To si klidně zavolej!" vyhrkl jeden z opilců.
Následná diskuze s opilci připomínala dialogovou frašku, během níž se podnapilá dvojice přesunula ke vchodu. Záhy vrávorající muži zmizeli ve tmě a já jsem si oddechl, že je mám z krku. Ale to bylo předčasné.
Neuběhla ani čtvrt hodina a já jsem dostal hlášku, že vchodem prošli opět ti dva opilci. A protože šli jinou částí pasáže, tak jsem do ní proběhl chodbou, co obě pasáže spojovala. A za okamžik jsem stál před zkoprněle se tvářícími se opilci.
„To si ze mne děláte srandu!?" vyhrkl jsem ostře na ně.
„My už jsme střízlivý!" vyhrkl jeden z mužů a druhý začal vykřikovat to samé.
„To bude pravda, až vystřízlivíte!" řekl jsem.
„My vopravdu zavoláme policii!" rozkřikl se opětovně jeden z nich.
„A co takhle záchytku!?" pronesl jsem ostře.
„My zavoláme našemu šéfovi, že nás nechcete pustit do práce!"
„Tak zavolejte. Ten z vás bude mít určitě radost."
A tak začala další komedie s údajným telefonováním, která skončila rozložením mobilního přístroje. Poté se pasáží rozléhal můj zvýšený hlas a nesmyslné hlášky opilců. Ti opět za mého stále zvyšujícího se hlasu vrávoravě kráčeli k východu a zanedlouho definitivně odešli. A tak skončila jedna komedie s opilci. Byly však i jiné, ale o tom někdy jindy.

| insolitus