Brouzdej.cz

Poštovní historky-10

Jubilejní desáté historky pošťáků

O tom, že se dá při doručování zažít ledacos, se přesvědčil jeden pošťák, který vjel s poštovním vozem do areálu, kam se vozil starý šrot. Dodávku zaparkoval na volném prostranství a po vystoupení začal v jejím úložním prostoru hledat zásilku, co měl doručit jedné firmy. A jak tak hledal, pojednou uslyšel takový zvláštní zvuk, který přicházel odněkud ze shora. Zbystřil pozornost a přestal balík hledat, načež se zadíval nad poštovní vůz a ke svému zděšení spatřil, jak se nad něho přesunuje pohyblivý jeřáb s magnetem, jímž se zvedají kovové věci. Vytřeštil oči, otevřel ústa a v prvním okamžiku nebyl schopen pohybu. Pak mu však došlo, co dodávce hrozí a rychle se vrhnul ke dveřím. Ty však měl zamčené, a tak vzápětí doslova do zámku vrazil klíč a prudce jím otočil. Přes sedačku spolujezdce se rychle přemístil za volant, narval klíč do startéru a už se stékajícím potem po čele nastartoval vozidlo. To se rozjelo a on současně uviděl varovnou ceduli, která upozorňovala, že v tomhle prostoru je zakázáno parkovat kvůli tomu jeřábu. Ten se totiž automaticky zapínal, jakmile v onom úseku byl nějaký předmět. Pošťák byl tak vykulený, že jel neustále rovně, a stále se tak nacházel v prostoru, kde"operoval" jeřáb. A ten pořád jel za ním, což vyděšeného muže za volantem přivádělo k šílenství. Teprve po chvíli se rozhodl zahnout do strany, a tak se zbavil toho nezvyklého pronásledovatele. Tahle historka pak dlouho kolovala mezi pošťáky, a každý kdo do toho areálu přijel doručovat, si na ni pokaždé vzpomněl.
Jiný pošťák zase doručoval zásilky na okraji města, kde to moc neznal. Tudíž jezdil sem a tam, až dojel k lesu, u něhož byla travnatá louka, za níž v dálce vedla silnice. Na ní se chtěl dostat, a tak najel dodávkou na ono travnaté prostranství. Neuběhla ani minuta a on si všiml zuřivě gestikulujících lidí, kteří na něho i křičeli. Chvíli na ně nechápavě hleděl, přičemž postřehl, že ti, co mu nadávají, mají v ruce golfové hole. Vzápětí mu začalo docházet, že vjel na golfové hřiště, na kterém zrovna probíhal turnaj. Hráči toho to sportu poštovní vůz na hřišti nemohli rozdýchat, i když se pošťák omlouval přes stažená dveřní okénka. Ani on si tenhle svůj zážitek nenechal pro sebe a pak si ho kolegové v práci dlouho dobírali, kdy si na ten rajon zajede zahrát golf.
Já jsem svého času jezdil s kolegou, který si chtěl všemožně zkracovat cestu, a tak jezdil všude možně, kde se dalo, ale i tam, kde se nedalo. Jednou jsme doručovali zásilky do jedné firmy, která sídlila v budově, co se nacházela v kopci. K ní vedla klikatá silnička a kolega dostal nápad, že od té budovy sjede po svahu na silnici, co vedla pod ním. Svah to byl však celkem strmý, na což jsem ho upozornil. On však prohlásil, že to zvládne. Jenže to jaksi nezvládnul. Přes přední sklo jsem záhy pozoroval rychle blížící se husté křoví, do něhož dodávka vjela a zároveň se naklonila na levá kola. V téhle poloze zůstala a my jsme zkoprněle hleděli střídavě na sebe i ven.
„Jejda, tak to mi trochu nevyšlo," pronesl kolega.
„To tedy ano!" vyhrkl jsem.
„Přesuneme váhu doprava," řekl kolega a my jsme se poté v kabině namáčkli k pravým dveřím. Poštovní vůz se opět ocitl na všech čtyřech a nám pak trvalo delší dobu, než jsme dodávku dostali skrz houštinu na silnici pod svahem. Myslel jsem si, že po tomhle zážitku kolegu přejde chuť si zkracovat cestu. Ale on dál jezdil všude možně.

| insolitus