Brouzdej.cz

Když začínala éra mobilních telefonů

Tak jsem si zavzpomínal na dobu, kdy mobil ještě nebyl běžnou věcí. Část první.

V polovině 90. let 20. století jsem stále častěji potkával lidi, kteří drželi v ruce podlouhlou věcičku, do níž buď něco ťukali, nebo jí měly u ucha a mluvili. Věděl jsem, že se jedná o mobilní telefony, ale tenkrát platilo, že je to přístroj pro bohaté. A masové rozšíření mělo teprve přijít. Už onehda jsem však ze zvědavosti po těch mobilech pokukoval a představoval jsem si, jak bych některý používal. Ale i kdybych ho tenkrát měl, tak bych akorát tak mohl volat na pevné linky, jelikož nikdo z rodiny ani z kamarádů či kolegů z práce žádný mobilní telefon neměl. To se však časem mělo radikálně změnit. Blížil se totiž mobilový boom, který doslova zaplavil lidi. A na jeho úplný začátek si dobře pamatuji.
Jeden kamarád mého otce si koupil mobil a okamžitě se jím začal chlubit na jedné schůzce v restauraci. Během předvádění mobilního přístroje však vytáhl jeho anténku tak nešikovně, že vyrazil číšníkovi z rukou talíř s polévkou. Trapas byl na světě, ale i pak pokračoval v předvádění. Samozřejmě, že byl v restauračním zařízení středem pozornosti, ale tomu bylo zcela jedno a otec byl tak zaujatý jeho výkladem, že si hledících hostů nevšímal.
„A teď bys mohl zkusit zavolat k vám domu!" navrhnul pojednou otci a ten vytřeštil oči.
„A to jako půjde?"
„Samozřejmě, že ano! Vyťukej na tý klávesnici číslo k sobě domu a pak zmáčkni to tlačítko vlevo nahoře," řekl mu a dal mu mobil do rukou. A protože otec měl v ruce mobilní přístroj poprvé v životě, tak zmateně mačkal jednotlivá tlačítka. Dopadlo to tak, že se nikam nedovolal a jeho kamarád hned přebral iniciativu. I jemu se však nepodařilo dovolat na pevnou linku, a tak začal všelijak s mobilem manipulovat i vytahovat a zatahovat anténku.
„Tady v tý místnosti bude špatnej signál. Musíme k voknu," řekl a oba se k němu přemístili. A všichni lidé v restauraci záhy viděli dvě postavy u pootevřeného okna, z něhož byla vystrčená anténka. Tohle telefonování z okna bylo dost běžnou věcí a moc dobře si pamatuji, jak jsem při doručování zásilek do firem viděl lidi s vytaženými anténkami stát u oken a"chytat" signál. Někteří tomu říkali okenní telefonování a na ty lidi seděla přezdívka oknový telefonista.
Otci se nakonec podařilo dovolat matce domu, která byla notně překvapená, že jí volá, a ještě k tomu z mobilu. Otce jako vyučeného jemného mechanika velmi zajímalo, jak vypadá vnitřek telefonu a kamarád začal ochotně mobilní přístroj rozebírat. To však byla chyba, protože ho pak horko těžko dával dohromady. Otec mu chtěl samozřejmě pomoct a pro oba platilo přísloví: Když dva dělají totéž, není to totéž. Tohle všechno působí dost úsměvně, ale v té době měl mobil jeden člověk z mnoha, a někteří se jím přenáramně pyšnili. Moc dobře si vzpomínám na lidi, kteří prohlašovali, že si nikdy mobilní telefon nepořídí, ale za nějaký čas té mobilní vlně stejně podlehli. A o tom, jak jsem vstoupil do mobilní éry já spolu s ostáními, zase příště.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI

| insolitus