Brouzdej.cz

Noc v nákupním centru-2

Část druhá

Že asi noc nebude probíhat v klidu, jsem začal tušit, když před obchodním centrem začalo popíjet několik part lidí. Obcházel jsem je a upozorňoval je, že se nachází na soukromém pozemku, kde je i vyhláškou města zakázaná veřejná konzumace alkoholu. Ignorovali mne a v popíjení pokračovali. A za nějaký čas se většina ocitla v dost podroušeném stavu a jedna osoba dokonce zůstala bezvládně ležet na lavičce. To už se prostranstvím ozývaly výkřiky, opilecký zpěv a řinkot střepů z lahví.
„Jednička dispečinku, ty lidi tady u hlavního vchodu začínají být dost namol," řekl jsem do vysílačky.
„Zatím je ještě klid. Do ničeho se nepleťte," ozvalo se z vysílačky.
Rozhodně jsem neměl v plánu si hrát na drsného strážce obchodního centra a dění venku jsem pozoroval z pasáže u vchodu. A zanedlouho jsem viděl, jak se někteří opilci do sebe pustili.
„Jednička dispečinku, před vchodem začala rvačka!" ohlásil jsem vzniklou situaci do vysílačky.
„Zkuste to tam zklidnit. Jinak zavolám policii," ozvalo se z vysílačky a zároveň na pomoc zavolal mé kolegy, kteří za nedlouho přiběhli. To už byl před vchodem shluk lidí a ze všech stran přibíhali vrávoravě další. A do toho jsme vlítli my, protože někteří jedinci si to namířili do vchodu obchodního centra. Zanedlouho začala přetlačovaná s těmi, co se rozhodli vzít útokem vchod. Mezitím se do rvačky zapojili další lidé, a jak jsme později viděli na kamerových záběrech, vrhli se do ní i někteří, co předtím nakupovali. Ti prostě odložili tašky s nákupem a přidali se na stranu ochranky, tedy byli s námi. Rvačka byla dost nepřehledná a měla rysy komedie. Dva silně napití jedinci se ve vzájemném souboji počali objímat, načež dopadli na dlažbu, po které začali válet sudy. Další muž se pokoušel udeřit pěstmi dva lidi, ale klopýtl a rozplácnul se na horní části velkého betonového květináče. Na osvětleném prostranství vzniklo několik zápasících skupinek, v nichž lidé vypadali, jako kdyby tancovali jakýsi podivný tanec. Skupiny do sebe navzájem narážely a přitom se mezi nimi mihli přeběhlíci. A tak se záhy složení skupin změnilo, ale rvaní pokračovalo.
S přibývajícími minutami se mne začal zmocňovat pocit, že někteří, co ze začátku rvačky drželi při sobě, se pustili do sebe. Velmi aktivní byl jeden muž, který měl elektrický paralyzér a neustále křičel, že ho použije. Jiný zase bušil hlava nehlava do každého, s kým se v pranici potkal. Další se začal svlékat a vběhnul do vchodu, kde jsem ho zastavil a vytlačil ven. Tam vládla velmi nepřehledná situace a já jsem se najednou octil v klinči spolu s několika lidmi. To už se někteří váleli po zemi, jiní zpívali, někdo i hystericky křičel, mezi tím vším pobíhal pes a také zaznělo několik dělobuchů. Pak se ozvaly sirény policejních aut i sanitky, protože jeden z účastníků rvačky zůstal bezvládně ležet na zemi. Někteří se rychle dali na úprk, jiní vzali tašky s nákupem a v klidu odkráčeli, zatímco ostatní okamžitě zanechali praní a snažili se tvářit, jakoby se ničeho neúčastnili. Ale nějak si neuvědomili, že hned několik kamer celý průběh rvačky kvalitně zaznamenalo.
Na prostranství před vchodem zavládl náhle klid a za čas tam nebyla tzv. ani noha. Za to však po opilcích zbyl nepořádek v podobě rozbitých lahví, krabic vína, různých obalů i papírků a dalších všelijakých věci. Moje představa, že v noci bude už klid, byla však mylná. Rušno bylo i nadále.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI

| insolitus