Brouzdej.cz

Dopis-3

Část třetí závěrečná

Marka začalo bavit sledovat reakce jednotlivých kolegů a kolegyň, jejichž jména byla uvedená v dopise. Vedoucí už začínali být doslova na prášky, protože v dopise se provalila pravda.
„...takový pan Santara je děvkař první kategorie a sexuálně obtěžuje kolegyně i některé adresátky..."
„Já tu čůzu zkurv...zabiju!" vyhrkl ostře ten, jehož se to týkalo. Místností to zašumělo, přičemž se onen pošťák rozkřičel a přitom byl brunátný v obličeji.
„Ta zasra...mrcha! Vona totiž záviděla vostatním, že s nima...éééé...to...laškuju. Já jí budu žalovat! Tohle si nenechám líbit!"
„No, začíná to tady bejt vostrý. Asi naše pošta nebude mít po tomhle dopise zrovna dobrou pověst," mínil Lukáš.
„Možná, že bude mít tu nejhorší," pronesl Marek, zatímco křik onoho pošťáka pokračoval.
„Jo, pravda někdy bolí," zkonstatoval Lukáš.
„A bude bolet ještě i jiné," řekl Marek.
Když hluk utichl, tak pošťačka stojící na židli pokračovala ve čtení.
„...i pan vedoucí měl několik sexuálních úletů s pracovnicemi, což se projevilo na výši jejich platů, o čemž jsem už psala..."
Vedoucí pošty vytřeštil oči v kamenné tváři a dlouze vyfukoval cigaretový kouř, který mu zahaloval hlavu.
„...také bych chtěla upozornit na to, že někteří pošťáci se věnují při doručování všelijakým činnostem. Třeba pan Míža shání dřevěné palety, které pak vozí dodávkou tam, kde je za peníze vykupují..."
„To jsem udělal jen jednou!" vyjekl on. „Voni leželi na ulici. To bych byl blbej, kdybych je tam nechal!"
Mnozí se pousmáli, protože si mysleli své. Zároveň vstoupil do místnosti pošťák s načervenalým obličejem a s kelímkem, ve kterém měl kafe.
„Zdravím vespolek. Co je to tady za slezinu?" zeptal se s úsměvem.
„Jdeš zrovna v pravou chvíli," řekla mu žena, co četla dopis.
„...pan Dunička je poštovní ochlasta a také trpí shromažďovací mánií a vozí si domu dodávkou různé věci, co nachází v domech..."
„Kdo to napsal!?" vyjekl tázavě, a když se mu dostalo vysvětlení, tak se jako mnozí předním rozkřičel.
„Nána zajeba...! Co si vo sobě myslí!? Vobčas najdu vyhozený věci, který jsou ještě k užitku!"
„...pan Rojík si v pracovní době jezdí zaplavat a navštěvuje solárko..."
„To... to... ne...není pravda! Já...ja tu mrchu ta...taky budu ža...žalovat!" vyhrkl koktavě pošťák menšího vzrůstu.
„Na to, že tady byla krátce, tak zjistila spousty informací," mínil Marek.
„Ta měla uši všude," řekl Lukáš.
Čtení dopisu pokračovalo dál a naštvaných i rozkřičených zaměstnanců přibývalo. A pro stupňující se hluk rozčílených pošťáků nebyl skoro slyšet závěr dopisu.
„Myslím si, že je nutné zjednat na téhle poště nápravu. Co se tu děje, je do nebe volající. Jak by se asi tvářili představitelé Světové poštovní unie, kdyby věděli, co se děje na téhle poště...."
Vedoucím se opětovně protočily panenky a hlavní vedoucí za kašlání málem spadl ze židle. A v místnosti současně propukl křik a ozvala se také spousta nadávek.
„A vo nás nic nenapsala. Tak to jsme teda vzorní zaměstnanci týhle šílený pošty," řekl s úsměvem Lukáš.
„Tím bych si tak nebyl jistý," mínil Marek. A pak začal pozorovat nadávající, křičící i zuřivě gestikulující zaměstnance, zatímco vedoucí jako opaření vyvrávorali z místnosti a zamkli se v kanceláři.

KONEC

| insolitus