Brouzdej.cz

Dopis-2

Část druhá

Jak pokračovalo čtení dopisu, tak vedoucím tuhly víc a víc výrazy obličejů. Někteří pošťáci se usmívali, ale sotva zaznělo něčí jméno, tak těm dotyčným velmi rychle úsměv z tváře zmizel.
„...Je zřejmé, že vedoucí nejsou schopní vést poštu tak, jak by měli. Mají své oblíbence, kterým píší na výplaty prémie..."
Místností to hlasitě zašumělo a vedoucím se protočily panenky v očích. Vedoucí pošty se zakuckal a poté nervózně těkal zrakem po zaměstnancích.
„A sakra. Ještě by to chtělo jmenovat konkrétní lidi," šeptl Lukáš.
„To by tady někteří nemuseli rozdejchat," mínil Marek.
„A já vím, vo který lidi se konkrétně jedná!" ozval se jeden pošťák. Pozornost se okamžitě soustředila na něho a vedoucí jej probily pohledy.
„Ty jména by mne taky zajímala!" pronesla starší žena.
„Každej dostáváte prémie, jaký si zasloužíte!" vyhrkla zástupkyně vedoucího.
„To je zajímavý, že já mám furt rozebírky, přesčasy a někteří, co na doručování kašlou, mají větší výplatu než já," řekl rozčíleně další zaměstnanec.
„Přesně tak!" vyhrkl někdo jiný a vedoucí jen vytřeštily oči.
„Přestaňte se hádat! Takhle ten dopis nedočtu! Je ještě hodně dlouhej!" okřikla rozkřičené pošťáky žena, která stála na židli s dopisem v rukách. A za chvíli pokračovala ve čtení.
„Ti dotyční si vůbec ty prémie nezaslouží. Jedná se o lidi, co svou práci flákají a jsou na ně stížnosti..."
„Jako bych to neříkal!" vyhrkl prudce ten, co mluvil o přesčasech a rozebírkách.
„Vypadá to, že vedoucí to vopravdu budou mít problém rozdejchat," řekl potichu Marek.
„A nejenom voni," mínil Lukáš.
„Na poště se taky najdou jedinci, co..." Pošťačka se zarazila a zadívala se na vedoucí.
„Já nevím, jestli tohle mám přečíst," řekla se ztuhlým výrazem v obličeji.
„Jen to přečti!" rozlehlo se hned místnosti několik výkřiků.
„Já to přečtu za tebe!" vyhrkl jeden pošťák, který rychle nakoukl na stránku dopisu.
„Počkej, já to teda přečtu!" řekla.
„...co pro přízeň vedoucích a i kvůli výši svého platu lezou do jejich postelí..."
Místností to zaburácelo a vedoucím zkameněly obličeje, přičemž se na ně všichni zadívali. Pak se zraky přítomných také upřely na některé jedince, o kterých šuškalo, že mají něco s vedoucími.
„Tak to jsem ještě nezkoušel," pronesl s úsměvem jeden pošťák.
„Někteří asi ano," mínil někdo jiný.
Místností se ozývala směsice hlasů a smíchu, jenž však brzo některé měl přejít. A za chvíli pošťačka pokračovala ve čtení dopisu.
„Nechápu, že za vedoucí kartistů byla vybraná pani Tumpachová, která jako kartistka vůbec práci nezvládala, a je to zmatkařka první kategorie..."
„Ať jde ta kráva nebeská do prde...!" vyjekla osoba, které se to týkalo. Zároveň se na mnohých tvářích objevil úsměv, zatímco ona se rozkřičela na celou místnost.
„Asi bude křičet víc lidí. Vona tu konkrétně jmenuje i jiné," řekla ta, co četla dopis. Mnohým v ten okamžik zmrznul úsměv a vedoucí pošty se rozkašlal.
„Hele, možná se dočteme i něco vo sobě," řekl Lukáš.
„Doufám, že ne," pronesl Marek a zaposlouchal se do dalšího čtení.
KONEC DRUHÉ ČÁSTI

| insolitus