Brouzdej.cz

Dopis

I tahle povídka je inspirovaná skutečnosti. Část první.

Sotva Marek vstoupil na chodbu, tak uviděl pohyb mnoha lidí na jejím opačném konci. Zároveň uslyšel směsici zvýšených hlasů, což jej však nepřekvapilo.
„Čau Marku! Jdeš zrovna včas! Ta kráva Jurkasová napsala dopis na ředitelství vo nás a je z toho průser jako hrom!" sdělil mu Lukáš. On si hned vybavil jednu ze zaměstnankyň, co byla velmi neoblíbená, a která před časem odešla z pošty.
„Vona se snad zbláznila, ne!?" vyhrkl.
„A to měla ještě drzost sem přiníst kopii toho dopisu!"
Marek poté vstoupil do místnosti, která byla zaplněná rozčílenými zaměstnanci a notně vyděšenými vedoucími.
„Přestaňte křičet! Já ten dopis přečtu!" řekla ostře jedna pošťačka a stoupla si na židli. A za chvíli začala číst. Než hluk zcela utichl, tak Markovi unikl začátek dopisu, který však nebyl tak podstatný.
„...kolektiv zmiňované pošty je velmi špatný. Většina má nedobrý přístup ke svým pracovním povinnostem, a někteří z nich jsou doslova flákači. V takovémhle prostředí se mi velmi špatně pracovalo. Vedoucí nejsou lidé na svých místech a často kryjí maléry některých svých podřízených..."
V tu chvíli se zraky všech upřely na vedoucí, kterým ztuhly tváře.
„...Hlavní vedoucí pan Matějásko zcela svou funkci nezvládá, hodně věci nechává na ostatních vedoucích a má hlavně starost, jak dobře vaří v restauracích v okolí pošty, kam často jezdí v pracovní době..."
Vedoucímu pošty se protočily panenky v očích a po vyfouknutí cigaretového kouře se rozkašlal, přičemž zrudnul v obličeji. A současně postřehl na tvářích několika pošťáků potutelný úsměv.
„Jeho zástupkyně paní Šimoňáková neumí vůbec jednat s lidmi, pořád jen křičí a je velmi neoblíbená..."
Ta se zatvářila kysele a přelétla zrakem tváře většiny přítomných. Tvář jí následně ztuhla, přičemž se jí objevil tik v levém oku.
„...Také je zajímavé, že směnová vedoucí pani Lieblová může mít na poště svou snachu. To také nedělá dobrotu..."
„To je pííí...!" vyhrkla snacha směnové vedoucí a obličej jí ve zlomku vteřiny zbrunátněl.
„Také by mne zajímalo, jestli je možné, aby na stejném pracovišti mohli pracovat manželé..."
„Ať jde ta fuchtle do prd...!" vyhrkl Mirek, kterého se to týkalo.
„Ať se ta kráva stará vo sebe!" vykřikla jeho manželka.
Místností se vzápětí ozvala směsice hlasů, ve kterých zaniklo pokračující čtení dopisu.
„Buďte všichni ticho!" vykřikl Marek a hluk vzápětí utichl.
„...také bych vás chtěla informovat o špatném přístupu některých zaměstnanců ke svým pracovním povinnostem..."
Po těchto slovech mnohým pošťákům ztuhl výraz v obličeji a na vedoucí začaly jít mrákoty.
„Ta kráva se fakt zbláznila!" mínil Lukáš.
„A kvůli tomu dopisu to vodskáčeme sborově všichni," řekl Marek.
„...na pracoviště mnozí přicházejí, jak se jim chce, bez ohledu na začátek pracovní doby, a vedoucí s nimi nic nezmůžou..."
Vedoucí pošty dlouze vyfouknul kouř z úst a přitom těkal očima po zaměstnancích.
„Vidím průser veliký, co se nad touhle poštou vznáší," pronesl Lukáš.
„A to ještě není konec dopisu," řekl Marek.
KONEC PRVNÍ ČÁSTI

| insolitus