Brouzdej.cz

Rozhovor-3

A je tu do třetice povídkový rozhovor inspirovaný skutečností

Za stolem sedící vedoucí se částečně halila do cigaretového kouře, přičemž se občas ozývalo kašlání. Takovýhle pohled se naskytl pošťákovi, který stanul na prahu a zároveň zaťukal na otevřené dveře.
„Dobrý den, pani vedoucí. Máte čas? Rád bych si s vámi vážně popovídal," sdělil jí. Vedoucí se rozkašlala a pošťák měl pocit, že z obláčku kouře, co se vznášel kolem její hlavy, vyjely vytřeštěné oči.
„Co zase chcete?" zeptala se ostře vedoucí, které přitom ztuhnul výraz v obličeji.
„Chtěl bych vědět, proč nemám na výplatní pásce zaplacené veškeré přesčasové hodiny."
„Všechny hodiny máte zaplacený!"
„To není pravda. Já mám tady v kolonce přesčasových hodin uvedeno číslo třicet dva. Ale mělo by tam být správně napsáno čtyřicet osm. Někde asi došlo k chybě."
„Třicet dva hodin je měsíční limit. Hodiny navíc máte zaplacený v kolonce mimořádná vodměna."
„Ale copak to povídáte, pani vedoucí. To není pravda. Tam mám uvedenou částku čtyřista. Podívejte se," řekl jí a položil na desku stolu rozevřenou výplatní pásku. Vedoucí se na ní zadívala a zamžikala očima.
„Že by zařádil tiskařský šotek? To asi ne, že. Ta částka je nějak moc malá, že."
„Budete to mít zaplacený v příští výplatě."
„Něco podobnýho jste mi říkala po minulý vejplatě. A nějak tady v tý pásce nemůžu najít tu doplacenou částku."
Vedoucí se rozkašlala a zakoulela očima.
„Opět mi pošta nezaplatila to, co měla! Pak se nesmíte divit, že vám tady vydrží málokdo. Já za poslední dva měsíce vodcházel z pošty po třetí jen několikrát. Jinak pořád přesčasy a přesčasy do šesti a sedmi! A pořád mám rozebírku nějakýho rajonu. Už mě to fakt nebaví!"
„Já vás chápu, ale spousta lidí je marod," vysoukala ze sebe vedoucí.
„Máte na mysli ty lidi, co předstírají nemoc a jsou vysmátí někde na svých chatičkách, kde je kontrola nenajde?"
„S tím nic nejde dělat."
„Tak proč aspoň nemám aspoň zaplacený to, na co mám nárok!?"
„My jsme limitovaní penězi, co nám ředitelství pošle. A ty peníze musíme rozdělit mezi určitý počet zaměstnanců."
„Bezva. Je cosi shnilého v poště české!" vyhrkl pošťák.
„Třeba příští měsíc bude víc peněž."
„A nebo taky ne. Už toho mám plný zuby! Začnu tedy dodržovat pracovní dobu do tří hodin, klidně budu vozit balíky zpátky na poštu, a když budu hodně naštvaný, tak zajdu na vodbory nebo i někam jinam!" vyhrkl pošťák a odkráčel z kanceláře. Vedoucí vytřeštila oči a za chvíli se za dávivého kašlání zahalila do cigaretového kouře.
KONEC

| insolitus